Canisterapie je pozitivní až léčebný kontakt psa a člověka. Existuje více definic canisterapie, jejich společným rysem však je, že pracuje s pozitivním vlivem psa na stav klienta, zejména psychický, ale také fyzický.

„Pouhou přítomností dokáže pes vyvolat dobrou náladu a kde nechybí dobrá nálada, jde i uzdravování zpravidla lépe.“

Jak canisterapie pomáhá?

Ch. JCh. Gold Princ Fransimo Bohemia

Canisterapie lze využít jak ke zklidnění a soustředění tak i k aktivizaci klientů. Jejím prostřednictvím lze působit i přímo na fyzický stav klienta. Zejména během polohování, při kterém využíváme vyšší tělesné teploty psa, než je teplota člověka a také pravidelných pohybů psího těla při dýchání.

Mezi základní metody, které jsou v canisetrapii používány patří

• AAA (Animal assisted activities) – aktivity za přítomnosti, či asistence zvířete/psa, který zde působí především jako aktivizační a motivační prostředek
• AAE (Amimal assisted education) – vzdělávací aktivity za přítomnosti či asistence psa
• AAT (Animal assisted therapy) – terapie/léčba za přítomnosti či asistence zvířete /psa
• AACR (Animal assisted crisies respons) – krizová intervence za přítomnosti či asistence zvířete/psa

Canisterapie příznivě působí v mnoha oblastech

• citových schopností (hlazení,mazlení, komunikace se psem…)
• rozumových schopností (cílená hra, rozšiřování slovní zásoby…)
• pohybových schopností (jemná a hrubá motorika, házení míčků…)
• relaxace (vliv na psychiku, duševní rovnováhu klienta…)

Formy Canisterapie

Canisterapie může probíhat formou individuální canisterapie s jedním klientem, skupinové canisterapie, nebo pobytové canisterapie. Nejvíce je využívána individuální a skupinová forma.

Přesto, že většina lidí vidí jen to pomáhání druhým. Je potřeba si uvědomit, že CT je náročná psychicky nejen pro psovoda, ale hlavně pro psa. Proto je mnoho lidí, kteří složí sice zkoušku, ale CT činnost s pejskem nevykonávají. Pes by neměl tuto činnost vykonávat více než 2 hodiny týdně. A psovod by měl umět číst v psovi i jemné náznaky únavy, aby mohl patřičně reagovat.

Jak vybrat štěně na CT

Často se setkávám s dotazem – jak si vybrat vhodné štěňátko na canisterapii a vždy odpovídám, že by mělo mít typickou povahu plemene. V podstatě neexistuje žádný univerzální návod na to, jaké štěně si vybrat. U štěňátek SBT není potřeba zdůrazňovat, že by rodičovský pár měl mít rád lidi. Naše plemeno je k lásce k lidem vyšlechtěno, čili máme jednu podmínku výběru štěněte již splněnou.

Povahu psa tvoří dědičnost, ale hlavně prostředí a výchova, které se mu dostane. Určitě bych nevolila nejklidnější, ale ani extrémně aktivní štěně z vrhu. Prostě optimální střed, štěně se zdravou dávkou odvahy a sebedůvěry.

A proto víc záleží na nás a na tom jak dokážeme pejska, již od štěněte, na kariéru canisterapeuta připravit sami. To je velmi důležité a přesto mnohdy opomíjené. Proto, abychom mohli štěně správně připravit, je třeba si nejdříve říci, co vše musí canisterapeutický pes umět a co vše musí vydržet.

Pro canisterapii není až tak důležitá slepá nadrilovaná poslušnost psa na úrovni IPO, ale naopak se klade více důraz na důslednou socializaci. Prvním předpokladem je, že pejsek musí mít rád lidi a sám vyhledává kontakt s lidmi. Rezervovaného pejska je zbytečné k této činnosti nutit. Pro CT tedy stačí poslušnost na úrovni ZOP (které jsou součástí zkoušky), dále musí umět spoustu drobností a dalších dovedností.

Co vše musí pejsek umět:

• základní poslušnost (ZOP) – pes se na Vás musí spolehnout a vy na něj, že v případě jakékoliv situace poslechne (Nám se osvědčily i posunkové povely rukou nebo tiché povely)

• brát si pamlsek předními zuby – bez kontaktu s klientovou rukou – zejména senioři mají jemnou kůži a kontakt se zoubkem psa by mohl mít krvavé následky ač nechtěné (proto by si pes měl pamlsek brát v klidu, ideálně na povel psovoda)

• opatrnost – nesmí samou láskou klienty ani děti porazit jak kuželky (tady narážíme na to, že ne každý SBT je z tohoto důvodu vhodný, nicméně i akčního psa lze naučit klidu a opatrnosti)

• ležení na místě v klidu po dobu nejméně 15 minut – polohování (jedna z nejtěžších činností pro pejska, může trvat až 20 minut) na pejska je odkládán klient hlavou, nohama, rukama – převážně se využívají větší psi, ale SBT pro svou konstituci lze využít spíše na přikládání ke klientovi – tj. pes leží vedle klienta a využívá se jeho tělesné teploty na prohřívání klienta

• aktivace klidu ze vzrušení – důležité trénovat již od štěněte, pes by měl zvládnout ze vzrušení přejít do naprostého klidu na povel

• je dobré, pokud umí nějaké triky – aportem počínaje, přes podávání pacek na pozdrav, či panáčkování, případně se jako pomůcky využívají i psí logické hračky, štěkání na povel, hledání předmětů, přenášení předmětů, nechat se obléknout, učesat……. čím víc kousků pejsek umí, tím lépe si pak psovod poradí s jakoukoliv klientelou

Teď to těžší, na co musí pejsek být zvyklý:

• jakýkoliv zvuk, padání skla, berlí, lidí

• hrubší manipulace se psem – tahání za uši, ocas, za kůži kdekoliv na těle, šlápnutí na nohu nebo na ocas, přikopnutí, bouchnutí berlí…. (autističtí klienti, děti, senioři se sníženou motorikou opravdu nejsou někdy k psovi jemní)

• manipulace se psem (otírání pacek, prohlížení tlamy, hlazení, objímání, postavení na stůl)

• invalidní vozík, deštník, berle, chodítko či jakýkoliv nezvyklý předmět

• na děti, seniory, a pokud se vám poštěstí i socializace mezi postiženými

• ideální je, je-li zvyklý na oblékání, česání

• na manipulaci cizími osobami, chůze na vodítku s cizí osobou (povely však vydává majitel psa – být zvyklý na chůzi i u pravé nohy), ale i na to, že pejskovi dává povely cizí osoba

• braní věcí z tlamy, sahání do tlamy cizími lidmi

• sahání do misky, pití z misky s více psy

• hlouček křičících dětí, lidí, nekoordinované pohyby

• různé povrchy

• větší počet lidí v malém prostoru

• chůze u vozíku (trénuje se chůzí u kola – psovod vede kolo a pes jde v klidu těsně vedle kola)

Důraz na socializaci

Toto vše musí pejsek vydržet, testování povahy je nejvhodnější před samotnými CT zkouškami. Nemá cenu jít na zkoušky, abychom zjistili, že pejsek se bojí zvuků, nebo nesnese hrubou manipulaci se sebou. K té bohužel může dojít kdykoliv, pokud se pohybujete v CT u seniorů, nebo u osob s autistickým postižením. Reakce nesmí být v žádném případě agresivní, i za mírné vrknutí je pes vyřazen.

Může reagovat leknutím, ale není přípustné, aby se nadále bál. Při hrubém zacházení může kníknout bolestí, může i couvnout, ale nesmí reagovat agresivně nebo nadále bojácně. Jde o to prověřit a zvyknout psa na pro něj nepříjemné situace, či věci, bez projevu agresivní reakce. Nezapomeňte, že učení je hra a vše nepříjemné učíme přes pamlsky.

Nemá smysl však tyhle situace hrát

Pes to pozná, proto je velmi kladen důraz na socializaci. Výborné pro socializaci jsou restaurace, nákupní centra, kde se vyskytuje velká koncentrace lidí včetně invalidních lidí. Důležitá je i socializace mezi psy, jen málokdy pracuje jeden CT tým na jednom působišti (jeden CT tým – pes a psovod), obvyklejší je spolupráce 2-3 CT týmů.

Když tohle vše zvládnete a rozhodnete se CT provozovat, vyberete si sdružení ve vašem okolí. Kontaktujete jej a zde se dozvíte vše potřebné ohledně zkoušek, prověření pejska nebo přípravy ke zkouškám. Každé sdružení má rozdílné nároky a rozdílné požadavky na psa, přesto zkouška ZCP probíhá ve všech sdruženích dle ZŘ. Ve sdružení Cantes, se klade důraz na připravenost psa již před samotnou zkouškou, kdy je prověřena povaha a poslušnost.

Cantes poskytuje CT činnost na smlouvu a klientovi zcela zdarma, tedy na náklady CT týmu a v jeho volném čase. Jsou sdružení, ve kterých je CT činnost plně hrazena klienty. Jen předem zvažte, zda na to máte vy i pes po psychické stránce. Tato činnost je pro oba velmi náročná, a o to víc, budete-li ji vykonávat mezi postiženými dětmi.

Co nám o canisterapii říká

 zdroj: cs.wikipedia.org

Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny (canis = latinsky pes).

Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v domovech pro seniory nebo v dětských domovech. Kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů.

V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování.

Canisterapie se také uplatňuje jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Canisterapie zná tyto formy: aktivace, terapie, edukace a krizová intervence

Metoda a její účinky

Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem.  Lze úzce spolupracovat s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychologem, ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.

Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu sociální rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi, empatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.).

Polohování

Metoda polohování existuje ve fyzioterapii již od 50. let 20. století. Jde o to, že pokud se postižený klient nemůže hýbat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, blokaci a procvičili svaly. Pes v polohování nahrazuje polštáře, které klienta podpírají. Díky své teplotě působí na klienta velmi příjemně a díky dýchání psa se většinou zklidní i dech postiženého. Největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem.

Technika polohování v canisterapii značí zejména dvě techniky – polohování relaxační a polohování rehabilitační. V obou případech speciálně trénovaného psa na tuto techniku „přikládáme“ pokud možno k odhaleným částem klientova těla, které chceme stimulovat = prohřát, uvolnit, aktivovat, aby si je klient uvědomil.

Pes má fyziologickou tělesnou teplotu oproti člověku o cca 1,5–2 stupně Celsia vyšší. Dochází k prohřátí a hlubokému prožitku čití v místech kontaktu se psem (tj. v ohybu kolenou, boky těla klienta ležícího na zádech či na břiše, záda klienta ležícího na boku, plosky nohou, šíje, tvář a temeno…). Ideální je obložit klienta více terapeutickými psy. Polohování je pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než 15–25 minut v kuse.

Běžně se výsledky polohování začínají projevovat již po 7. až 12. minutě. Úkon by měl probíhat v teplém, klientovi i psu příjemném prostředí bez rušivých vlivů (ruch – pohyb, pach, zvuky), jinak nemá účinnost. Tato technika byla poprvé zveřejněna a popsána v ČR – v Brně, českými canisterapeuty.

Otevřený dopis poslancům, senátorům a médiím

Zpět do reality

Vážené dámy, vážení pánové, bohužel opět nastala situace, kdy se musíme ozvat proti vytváření virtuální reality, pseudoargumentům a pokusům o jejich zneužití ve prospěch politické kariéry jednotlivce či jednotlivců.

Jedná se o aktivity poslance Jeronýma Tejce (dále i jako navrhovatel nebo jen JT), který se znovu pokouší vyniknout v oblasti, ve které mu chybějí, byť jen základní, znalosti. Jde o jeho návrh zákona o chovu psů.
Ať už bude pro jeho návrh použit jakýkoliv název, nic to nemění na meritu věci. Tento otevřený dopis (zpět do reality) vám píšeme prostě proto, že už máme dost lží, překrucování skutečnosti, poplašných zpráv, výmyslů a nestoudného ovlivňování veřejnosti i zákonodárců.

Doufáme, že se shodneme na následujícím:

prostřednictvím zákonů se mají řešit věci podstatné a důležité
podklady k přípravě zákona nemají být lživé, vybájené, ignorující pravdu a fakta
zákon mají připravovat odborníci
zákony se nemají dublovat
zbytečný zákon nemá v této zemi co dělat

Společné rysy dřívějších i nynějších navrhovatelů:

snaha o sebezviditelnění za jakoukoliv cenu, každým možným způsobem
absolutní absence kynologických znalostí jakéhokoliv druhu
úmyslné ignorování kynologů, kynologických orgánů a organizací
ignorování všech podložených dat včetně oficiálních dat ČR ať už z neschopnosti či neochoty
úmyslné ignorování platných právních předpisů
úmyslné negativní ovlivňování veřejnosti spoluvytvářením atmosféry stavu strachu a nesnášenlivosti
Základní teze deklarované jako důvod návrhu zákona prohlašujeme za úmyslné lži

Zdroje informací

Navrhovatel vychází jen z jakési virtuální reality, ve které se titulky bulváru mění v axiomy, které netřeba dokazovat. A naopak, bulvár každé navrhovatelovo vystoupení (a že je jich na toto téma požehnaně) bere jako potvrzení své „pravdy“.

Věnujte, prosím, pozornost skutečnosti, že navrhovatel nikdy neuvádí zdroj informací, což by mělo být při jeho snaze naprostou samozřejmostí. Bohužel tím pouze vytváří negativní společenské mínění o majitelích psů a o psech samotných a tím v podstatě podněcuje nesnášenlivost a často i nenávist vůči skupině obyvatel. Jakkoliv chápeme, že právě toto klima mu vyhovuje ve snaze o přijetí jeho návrhu, považujeme takový postup za naprosto nekorektní, nedůstojný člověka s vysokoškolským vzděláním, matoucí navíc nejen občany, ale i vás, poslance a senátory.

Příklad námi používaných zdrojů, které navrhovatel z neznalosti, či spíše úmyslně opomíjí:

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS)
Státní zdravotní ústav (SZÚ) – Systém monitorování zdravotního stavu – souhrnné zprávy
Státní veterinární správa
Ministerstvo vnitra ČR
Česká asociace pojišťoven
Česká pojišťovna
BESIP – Informace o nehodovosti
Výzkumný ústav bezpečnosti práce
ČTK

Jelikož se navrhovatel několikrát v důkazní tísni vyjádřil, že žádné statistiky neexistují (doloženo písemně), musíme uvést toto jeho nepravdivé tvrzení na pravou míru. Takové statistiky existují a jsou veřejně bez problému přístupné, pouze navrhovatel nebyl schopen či nebyl ochoten je objevit a využít. Pak by totiž toto jeho tvrzení padlo. Jinými slovy, buď žije v nevědomosti, nebo zcela účelově lže.

Základním zdrojem našich informací je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, www.uzis.cz (dále jen ÚZIS), kde je možno získat bez problémů i údaje o hospitalizacích a úmrtích podle jednotlivých diagnóz a příčin. Pro orientaci ve zmíněných datech slouží „Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize“, kterou lze na ÚZIS zakoupit (přibližná cena je 70,- Kč). Oficiální údaje z ÚZIS používáme my a to nejen v tomto materiálu. Konkrétní diagnóza W54, o které se budeme podrobněji zmiňovat a srovnávat ji případně s jinými, nese plně kvalifikovaný název „Kousnutí nebo úder psem“.

Prohlašujeme,

že skutečnosti uvedené v tomto našem materiálu, jsou založeny na oficiálních statistikách státní statistické služby, vše můžeme doložit písemně oficiálními materiály, citované výroky pak archivovanými obrazovými i zvukovými záznamy, materiály publikovanými navrhovatelem v jejich přesném znění a navíc i jeho autentickou korespondencí.

Jeden z častých a opakovaných výroků pana poslance je formulován ve smyslu, že „Budu kontaktovat odborníky, kynology a kynologické organizace.“ Je konec srpna 2008 a pan poslanec se odborníkům a kynologickým organizacím stále pečlivě vyhýbá. Jedinou zaznamenanou výjimkou je návštěva výstavy v Letňanech, kde ústně, před našimi zraky, požadoval na Klubu bulteriérů návrhy pro svůj zákon. Prostě „Já dělám zákon, který je nutný a vy mi dejte podklady, co tam mám dát!“. Byli jsme u toho osobně. A mimochodem, prošel davem stafordšírských bulteriérů, aniž by si jich všiml, protože je prostě nepoznal. Odborník na „bojové“ či „nebezpečné psy“ a jejich seznamy?

Jaká je tedy pravda?

Argumentace poslance Tejce se plně shoduje s bulvárními titulky a úvahami. Tyto „argumenty“ jsou uvedeny jako mezititulky. Na základě námi uvedených oficiálních a veřejně dostupných zdrojů jednotlivé výroky komentujeme.

„Psi představují nebezpečí pro lidi“

Výchozí pro hodnocení tohoto údaje je časová řada 1994 – 2007. Za tuto dobu zemřelo na následky úrazů (po odečtení sebevražd) cca 75.700 lidí. Z toho deset smrtelných úrazů připadá na Dg. W54, což činí 0,013%, slovy tedy 13 tisícin procenta! (zdroj Ročenky ÚZIS) Kdo může tvrdit něco o hrozivém nebezpečí? Prakticky cokoliv vidíte kolem sebe, je nebezpečnější než psi!

„Počet napadení psy stále a hrozivě roste“

Počet konfliktů sice mírně kolísá a to v řádu jednotek, hovořit o nárůstu však nemůže nikdo. Stále je nejčetnější hodnotou znaku u ročních úmrtí nula. Odchylku toho či onoho roku, po které následuje opět nula či jedna, to může vydávat za nárůst pouze naprostý diletant. Historicky nejhorší rok byl rok 2003, kdy došlo ke třem úmrtím podle Dg. W54 (tedy kousnutí nebo úder psem, jak je již uvedeno výše). I v tomto roce se však jedná pouze o setiny procenta z úmrtí na následky úrazů. Počet hospitalizací, který svědčí o závažnostech poranění, na následky Dg. W54 má klesající tendenci nikoliv nárůst:

Jako občané odmítáme návrhy poslance Tejce jako naprosto nepodložené, založené na lži, neznalosti a neschopnosti!

Žádáme vás o podporu k zastavení šíření poplašných zpráv a následné nesnášenlivosti mezi lidmi!

Žádáme vás o zamítnutí nesmyslných a naprosto nekvalifikovaných návrhů!

Je načase si uvědomit, že zástupci veřejnosti, kteří promrhávají svěřený mandát tvorbou nadbytečných a nesmyslných návrhů zákonů a svým chováním opovrhují voliči a jejich názory, se stávají stejně nepotřebnými jako jejich samoúčelné aktivity a výplody. Takové zástupce nepotřebujeme stejně, jako oni nepotřebují nás!

S čím souhlasíme
Naše stanoviska se v čase nemění:

Podporujeme evidenci psů v efektivní podobě bez nehorázných nároků na státní rozpočet a veřejné finance.

Není to však záležitost jednoduchá, jak si mnozí představují. Jsme však ochotni spolupracovat.

Podporujeme osvětu, výchovu a vzdělávání. Ostatně řada z nás má za sebou i publikační činnost a i výchovu na školách.

Jsme ochotni spolupracovat.

Nabídka spolupráce je určena těm, kteří mají zájem a inteligentní a věcný přístup. Vylučuje ty, kteří pouze škodili a škodí.

Chválíme
Svět naštěstí není černobílý a tak můžeme najít správné příklady hodné následování a proto chválíme:

ředitele a učitele škol, kteří zvou na školy kynology k besedám a ukázkám

starostu a zastupitele na Praze 11, kteří již aplikují za pomoci odborníků systematicky výuku na školách jejich obvodu

Mladou frontu Dnes za sérii příloh věnovaných psům od výběru plemena až po cestování do zahraničí

pořadatele dětských prázdninových táborů za ukázky kynologie

všechny, kteří se práci se psy věnují, zachraňují lidské životy, canisterapeuty, výcvikáře, pořadatele soutěží a výstav,

pracovníky útulků a stovky tisíc rodin, pro které je pes přítelem

Chválíme ty, kteří vysvětlují a ne zastrašují, lžou a šikanují!

Jeden metr – Praha, 28. srpna 2008

Text „zpět do reality“ podepsali

Ing. Zdeněk Spies

MVDr. Pavel Schánilec

Ing. Vojen Benda

Petr Fridrich

Bc. Martina Zemanová

Jitka Lacigová

V případě zájmu o spolupráci i zájmu o další informace nás kontaktujte na adrese jeden.metr@seznam.cz, Iniciativa jeden metr, Nabídka spolupráce je určena těm, kterí mají zájem a inteligentní a vecný prístup. Vylučuje ty, kteří pouze škodili a škodí. 

Archiv dokumentů 1 metru, který sice již svou činnost ukončil, nicméně my další generace musíme v boji za pravdu o psech pokračovat dál!!! Nenechte se odradit a bojujte, naši pejsci Vám budou vděční! Dalčí články k tomuto tématu. Dopis „Zpět do reality“ lze sdílet, či na požádání, zašleme v tiskové formě. 

O porodu

Jako osoba s přirozenou zvědavostí a touhou po samostatném získávání informací jsem se ponořila do prozkoumávání internetových zdrojů o krytí, březosti a porodu fen. Ačkoliv je online prostředí přesycené články, které často neposkytují nic víc než ujištění, že fenka se o vše postará sama, já jsem hledala něco víc.

Snažila jsem se najít detailní a odborné informace, které by mi objasnily nejen procesy, ale i důvody, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Chtěla jsem také předejít neustálým dotazům na naše chovatelky, a to i těm, které by mohly působit jako otázky začínajícího chovatele. Přestože nemám o této oblasti pouze povrchní znalosti, jedná se o první porod, na kterém mi opravdu záleží, a chci být jako zodpovědná majitelka co nejlépe připravena na všechny možnosti. Navíc od posledního porodu fenky, který jsem vedla dokonce telefonicky, uplynulo již 10 let. Tehdy jsme porod zvládli a po šesti hodinách se narodilo sedm nádherných kokršpanělů.

Obnovila jsem si všechny klíčové informace a s ohledem na to, že jde o náš první vrh s průkazem původu (PP), nechci nic ponechat náhodě.

Na internetu jsem objevila několik skvělých článků, které obsahují vyčerpávající informace nejen o porodu, ale i o krytí. Pro zájemce přikládám odkaz na tyto stránky. Velkou pomocí mi byla také kniha Jiřinky Volšické „Stafordšírský bulteriér“ a kniha Vladimíry Tiché „Malá škola pro chovatele psů“, kde je kapitola o porodu skutečně vynikající. A nemohu opomenout poděkovat naší kamarádce a chovatelce, která byla na telefonu vždy k dispozici – díky, Simi! Psí mamina a její mimina   jsou skvělým zdrojem.

Na co nesmíme zapomenout: administrativní část 🙁 papírování

Julinčin deníček březosti

1 týden – 04. 01. – 11. 01.

– V úterý večer jsme se vypravili s páníčkem a paničkou na návštěvu k mé původní matce Simonce. Těšila jsem se na setkání s kamarádkou Pippi a Harryčkem. Páníčci působili neobvykle vážně, a já ještě netušila, co pro mě mají v plánu. Nejprve dorazil Max a přestože jsem nebyla úplně nadšená, nevěděla jsem, co mě čeká dále. Jste to někdy zažily, holky? Tento proces se nazývá krytí. Nemohu říct, že bych to zpočátku užívala, ale nakonec to nebylo tak zlé, dalo se to vydržet.

Po návratu domů jsem se hned vrhla do postele k páníčkům a okamžitě usnula. Následující den jsem většinu času prospala, asi z nervozity z předchozího večera. Ve čtvrtek jsme opět zavítali k Simonce a tentokrát mi bylo jasné, proč. Páníčci si přejí štěňátka, tak jsem byla tentokrát hodnější a Maxe jsem přijala. Musím uznat, že to podruhé bylo celkem příjemné a vlastně jsem si to i užila. 🙂 Nicméně jsem z toho pořád dost unavená a ospalá, a tak jsem zbytek týdne většinou jen lenošila a odpočívala.

2 týden – 12. 01. – 18. 01.

Jsem pořád ospalá a unavená, vůbec se mi nic nechce, ani si hrát, chodit ven, prostě se mi chce spát:-) ani hlad moc nemám.

3 týden – 19. 01. – 25. 01.

Trochu jsem ožila, v sobotu mě sice bylo špatně a zvracela jsem, a nechtěla jsem ani jíst. Ale panička říkala, že jíst musím a dávala mě papáníčko po troškách, tak jsem ho teda snědla. Ale jinak jsem začla mít zas náladu na hračky a běhání po venku.

4 týden – 26.01. – 01. 02.

udělalo se mi úplně dobře, mám pořád hlad. Přesvědčuji paničku, že ten sýr je určitě moc dobrý. Ale panička se nedá:-(. Tak si počkám až náš Princ odejde od své misky a jdou zkontrolovat, jestli tam náhodou něco nezbylo. Ale on to většinou zbaští všechno, hamoun. A taky jsem začala hodně pít, holky já nikdy nevypila tolik vody za dva dny co teď zvládnu za den.

5 týden 02. 02. – 08. 02.

Miminka se mi tam začínají trochu víc hýbat. Pořád hodně piju a pořád mám hlad. Přišla změna, dostávám papáníčko 3xdenně a zdá se, že jeho o trochu víc, než obvykle. Taky jsme v pátek jeli k panu doktorovi, aby mi prohlídl bříško. Teda nevím proč jsme tam museli jet, když i slepej musí vidět, že čekám miminka. No jo, to jsou Ti dvounožci – na všechno maj divný přístroje.

6 týden 09. 02. – 15. 02.

Dostávám 3x denně papání, mám hlad, ale nějak nemůžu do sebe nasoukat normální dávku, páníčka mi to dává po troškách a to celkem spapám, jak vysvitlo sluníčko, tak jsem ožila a panička mě vzala i na trochu delší prochajdu, moc se mi předtím nechtělo ven, akorát jsem oběhla naši venčíci trasu a utíkala domů. Ale s tím sluníčkem to bylo fajn, to se mi hned chtělo na procházku. V sobotu jsem měla focení, hurá, moc ráda se fotím:-) a tak jsem páníčce zapózovala aby měla radost. A taky jsem se vážila a panička si moji váhu napsala. Přibrala jsem už 0,75kg. Bříško už mám celkem velké. A taky nám tento týden přišla porodnice.

7 týden 16.02. – 22. 02.

tenhle týden říkala panička, že už mi nachystají porodnici a ohrádku, dokonce mi panička donesla z práce můj pelíšek. To asi znamená, že se to blíží………Ale já si myslim, že je času dost. Papám už dokonce 5x denně a zdá se, že je toho zas o něco víc než minulý týden:-) No aspoň nemám pořád hlad. Schody na venčení ještě sice seběhnu, ale nahoru to začíná být problém, a panička říkala, že už je vyšlapávat nemusím. Že s tím počítala:-) a tak chodím do koupelny na plínku, jako když jsem byla malá, ale jen v noci, ráno se celkem těším ven. Bříško mi pořád roste, jsem sama zvědavá kolik tam těch miminek vlastně mám. Páníčci si dělají srandu a říkají, že jsem asi polkla balón:-)

8. týden 23. 02. – 01. 03.

Prý jsem strašně ubrblaná, ale zkuste se tím břichem tahat:-), když si lehnu tak se mimina vzbudí a začnou dělat psí kusy, a to není zrovna příjemný. Kopou a vrtí se. Panička říká, že to jedno bude určitě po mě, protože se protahuje jak já, a vždycky vykopne zadníma. Tak se jen tak procházím po bytě, ale je to už hodně namáhavý, tak odpočívám v sedě:-) Páníček běhal dva dny po domečku a hledal nějakou věc, aby pro mě udělali stoličku a já mohla do postýlky:-) Našel, ale už mám problém i s tou stoličkou:-( Ono zvednout ten pupek nahoru je už opravdu namáhavý. Papám 5 – 6x denně a je toho zas o chlup víc, Nojo, už aby bylo po porodu. A taky vážím už o 3 kg více.

9. týden 04. 03. 2011

7:50 Mámo vstávej! Honem rodííííííím!! Mámo vstávej! Jé já se poblinkala a páničce do klína:-(

V pátek ráno jsme se probudili opravdu netradičně. Julinku jsme hned dali do porodnice a čekali. 9:35 se narodil náš první chlapeček. A pak už to šlo rychle. Julinka zvládla všechno úplně sama a s přehledem, panikařili páníčci:-), ale jen trochu, abychom naší novopečenou mámu neznervózňovali. V poledne jsme měli po porodu a mimískové už leželi jako housenky u maminky. Měli jsme docela hektické dopoledne, ještěže jsou telefony. 🙂 Můžete se připravit jak chcete, ale když přijde na věc máte v hlavě vygumováno. Děkujeme, Simi, bez tvé pomoci by to bylo mnohem náročnější:-)

Cena štěněte, z čeho se skládá, a jaké jsou výhody PP

Štěně s PP nebo bez – věčná otázka trápící postkomunistické státy již několik desetiletí. Nejsem idealista a od malinké holčičky, která sotva lezla po 4 jsem měla psa, proto si velmi dobře uvědomuji, že obliba psů pez PP nevymizí za jednu či dvě lidské generace. Další problém věčně diskutovaný je cena štěněte.

Jak vůbec vznikl, či kde se vzal tzv. čistokrevný pes bez PP?

Podívejme se zpět do historie chovu psů v bývalém Československu – praktikuje se chov s podmínkami – to je stav, kdy do chovu je puštěn pouze pes splňující určité podmínky. Také existuje ničím nepodložená utvrzelá představa, že každá fenka má mít alespoň jedna štěňátka v životě. A dalším nezanedbatelným faktorem byl fakt, že PP dostávala pouze určitá část vrhu. Co tedy s nadbytečnými štěňaty? To je měl chovatel utopit, či jinak připravit o život – ač štěňátkům nic nechybělo ani po stránce exteriérové?

Tak tady se vzali čistokrevní bez PP, bohužel mnoho let tento nesmysl trval a platil a tak je v nás neustále zakořeněno, že pokud chceme jen mazlíka tak bez PP stačí. Je tomu však dnes jinak? Ve své podstatě se dá smutně konstatovat, že není, ve většině plemen se neustále chová s podmínkami. Ač to vede právě k tomu, že se pak chovají bezpapíráčci. Poučme se z vyspělých zemí západního světa, kde se praktikuje volný chov a štěňátka bez průkazu původu téměř nekoupíte. Naštěstí, alespoň nesmysl o PP jen pro určitý počet štěňat zmizel a neplatí, nicméně představa, že fenka má mít aspoň jedna štěňátka žije dál.

Zajíc v pytli

Problémem ovšem je, že si dnes nemůžeme být jistí, jestli námi vybrané štěňátko bez PP je opravdu zástupce toho či onoho plemene. Jelikož co Čech to vynalézavý člověk, objevila se spousta spekulantů se psy. Většinou si potom místo svého vysněného kokříka donesete domů křížence pudla s bůhví čím, či místo SBT křížence francouzského buldočka s bulteriérem. Nikdo Vám nezaručí, že štěňátko bylo jen alespoň jedinkrát odčerveno, naočkováno a tetování či čipu ani nemluvím, europas pro psa většinou takový množitel považuje za sprosté slovo. A pokud máte štěstí je pejsek zdravý, ve většině případů tomu tak není.

Pokud už, ale opravdu narazíte po hodinách a hodinách hledání na štěně, které je opravdu zástupce svého plemene – tak se ptejte proč? Pokud jsou rodiče oba s PP – jak je možné, že štěňátka ne? Neskočte na výmluvy typu – nestihl jsem uchovnit, nebo jde o neplánované krytí. Na jedné fence můžete odchovat 3 vrhy za dva roky – to je dostatečně hodně. Většina zodpovědných chovatelů nechá fenku před dalším krytím alespoň jednou prohárat, což znamená, že má fenka štěňátka jednou ročně, a to ještě u mladých fenek, které snáší porody a kojení štěňátek velmi dobře. Je to moc? Možná, ale kolik znáte množitelů voříšků, kříženců či bezpapíráků, kteří kryjí fenku každé hárání, takže se její organismus nestihne vůbec vzpamatovat? Nakonec podívejte se jak se plní útulky štěňátky od takovýchto „majitelů“.

Volný chov

Pokud nezměníme svůj názor na jakoukoliv regulaci chovu, budou prostě čistokrevní bez PP stále. Mě samotné stále a to už je hodně let, není jasné proč? – pokud mám psa s PP a fenku s PP nemůžou mít štěňátka automaticky PP. Je to nelogické a absurdní. Přece když si např. Jan Brouček vezme Janu Broučkovou také nedělají testy, nemusí splnit nějaké podmínky, exteriér a jejich děti se prostě jmenují Brouček – Broučková. To jak kdybychom řekli, že ten a ten neodpovídá všeobecné představě ideálního muže a nesmí se množit. Že to zní divně? Zní, ale je to tak.

Je samozřejmé, že se rozevřou cenové nůžky v rámci jednoho plemene, že bude pro normálního smrtelníka těžší výběr štěněte. Ale nekoupíte si raději Kokříka s PP za 3000,- na mazlíka, pokud nemáte výstavní ambice, než kokříka bez PP od množitele za 5000,- , kde nemáte záruku naprosto ničeho? Ani toho, že se jedná o inzerované plemeno?

Věřte nebo ne, ale politika podmínek nikdy ničemu neprospěla, naopak uvolněním chovu, se stane jen to, že tu nebudou pobíhat – vzhledově podobní kříženci, podle kterých je pak člověkem neznalým posuzováno celé plemeno. Přece když Vás člověk potká s Vaším psem na ulici neví, že zrovna Vy vlastníte psa s PP, na pejskovi to prostě není nikde velkými písmeny napsáno.

Když ten náš nemá PP

A je pak smutné poslouchat lidi kolem, jak říkají, „nojo Ti Vaši jsou úplně jiní než ten náš, ale když ten náš nemá PP, a taky jsou tak nemocní jak ten náš?“ A to je ještě ta lepší verze. Můžete také narazit na diletanta, který Vám řekne, ale SBT je pěkně agresivní, my jsme jednoho měli, sice byl bez PP, ale byla to pěkná potvora. Hm, k tomu nemám co dodat. Snad jen apelovat na všechny chovatele psů s PP, aby se pokusili, změnit svoje myšlení, aby se uvolnil chov psů s PP v Čechách.

Vžyť přece – kdo chce chodit pejska vystavovat a baví ho výstavy, tak ať chodí. Kdo chce s pejskem sportovat ať sportuje, kdo chce s pejskem pracovat ať pracuje. Vždyť je to jeho pejsek. Je tedy logické, že chci-li sportovce – budu si vybírat tam, kde se psi sportují, chci-li vystavovat budu vybírat tam, kde mají úspěchy na výstavách. Chci-li pracanta budu vybírat pejska z pracovních linií. Chci-li jen přítulnou kuličku vyberu si tam, kde mají pejsky levnější, protože na mazlíka mi to přece stačí.

Co mi, ale zaručí štěně s PP?

Čip, naočkované a odčervované štěně, určitou kvalitu. A ve většině případů štěně po ať již genetiky zdravých nebo po testovaných rodičích na dědičné choroby. Chovatelský servis a smlouvu na štěňátko. Ale hlavně to, že vlastníte to plemeno, po kterém toužíte!

Co vše obsahuje cena štěňěte s PP?

– cenu za krytí – ve většině případů odpovídá ceně 1 štěňěte

– cenu za vyšetření fenky, případné zdravotní testy u obou rodičů

– odčervování a veterinární péče o štěňata a matku

– tetování či čipování, vystavení Euro pasu

– vystavení PP, poplatky za administrativu spojené s vrhem

– náklady na krmivo – jak pro březí fenku tak pro štěňátka

– cena mimo jiné zahrnuje i kvality obou rodičů, výstavy, zkoušky, tj předpoklady které předali svým štěňatkům

– kvalitu rodokmenovou (cenější jsou rodokmeny, které mají alespoň jednu 3 generační linii)

– další náklady spojené s odchovem štěňátek, plenky, ohrádky – porodní boxy, energie apod.

– kvalita štěněte – výstavní či pracovní předpoklady

– u některých plemen může hrát roli i zbarvení štěňátka (vzácnější a né tak časté zbarvení může být dražší)

– v neposlední řadě je to základní výbava pro štěňátko do nového domova

Co se v ceně nezobrazí finančně je tzv. chovatelský servis – co to je?

za chovatelský servis se považuje pomoc novým majitelům našich miminek. V podstatě to znamená, že budete 24hodin na telefonu i když se Vám to zrovna nehodí. Musíte být vždy schopni a ochotni poradit, nabídnout pomoc při vystavování a své odchovy naučit jak vystavovat, poradit s výchovou, uchovněním, případně i s výběrem krycího pejska. Bohužel i dnes se setkáváme s přístupem, že kilo krmiva a smlouva stačí. Není tomu tak. Většina chovatelů Vám dá fotografie štěňátek v průběhu jejich růstu, a spousta chovatelů dnes za pěkné fotografie svých štěňátek platí profesionálním fotografům, aby měli památku. Pozor dobrý chovatel se většinou vyptá nejdříve Vás na spostu věcí, než se dostanete ke slovu.

Jak poznáme kvalitní chovatelský servis?

V podstatě lze říct, že existuje jednoduchý návod. Na webových stránkách chovné stanice, která poskytuje kvalitní servis se objevují zprávy od majitelů jejich odchovaných potomků, jsou zde uváděny výsledky a jsou vidět fotografie štěňátek v různém věku, většina chovatelů vždy trvá na tom „být informován“ jako první. Protože dobrý chovatel se rád chlubí svými odchovy a proč taky ne? Vždyť je to nakonec výsledek jeho práce a snažení, jeho lásky k plemeni a ke svým psům vůbec.

Další věc, kterou zájemce v ceně štěněte nevidí je čas, čas vynaložený na odchov štěňat. Dnes si většina z nás, pokud nemáme doma maminku či babičku, která to zvládne za nás, musí vzít dovolenou v zaměstnání. A to nejméně 3 dny před porodem a týden po porodu. Čili máme 14dní dovolené pryč a také se to projeví na naší mzdě. A také čas strávený péčí o své psy. To všechno tvoří cenu štěněte.

Chovatelské stanice, kterým jde o prospěch a kvalitu plemene, mají nesrovnatelně vyšší náklady na zajištění chovu.

– krytí kvalitním psem přijde na 15 – 60 tis.Kč včetně nákladů na dopravu a ubytování

– import štěněte ze zahraničí 40-100 tisíc včetně dopravy (importy z GB stojí od 1000 Liber výš bez dopravy,)

– import šampióna 100 tis.a více – záleží odkud pejska importujete

– hostování kvalitního psa 20-100 tisíc a většinou se pejsek nezdrží déle jak 2 měsíce

– výstavy a cestování, ubytování s nimi spojené 20-100tis. ročně.

– zajištění nejlepší vet.péče a stravování psů, členství v klubech, povinné poplatky za administrativní úkony plemenné knihy a dalších úřadů atd.

Průměrná cena

Takže ptá – li se mě někdo jaká je průměrná cena stafíčka či kokra – odpovídám vždy, že průměrná cena neexistuje. Navíc máte-li výstavní ambice, je pořizovací cena tou naprosto nejmenší položkou, která Vás čeká.

Vaše štěňátko s PP může stát u SBT 15-30 tisíc, u modrého štěňátka 30-40 tisíc, u kokříka 6-12 tisíc. Štěňátko po nešampionových rodičích bude vždy levnější než štěňátko po rodičích s tituly. Štěňátko s 3 generačním rodokmenem by mělo být dražší než štěňátko s rodokmeny, které nemají souvislou linii, což neznaméná, že se nejedná o kvalitní štěňátka. Je spousta Chs, které si pořídí jednu fenku a odchovají 2-3x štěňátka a tím vše končí, tím ovšem dochází k rozbíjení línií a je tedy potřeba se podívat na rodokmen rodičů. Mnohdy zjistíme, že kvalita rodokmenu je skryta o dvě generace zpět a je-li chovatel zkušený, dokáže i s takovýmto rodokmenem pracovat.

V zahraničí

Například v GB – zemi původu obou našich chovaných plemen se ceny štěněte pohybují – kvalitní s výstavními předpoklady 400-1200 Liber,

obyčejné štěně – pet – je možné koupit v průměru kolem 200-300 Liber,

u štěněte na export jsou pak za ceny 1000 Liber a výše.

U kokříků se ještě můžete setkat i s cenou 900 Liber pro samotné angličany a to v případě, že si chcete koupit barevnou varietu Lemon-white. Lemon roan bývá nepatrně levnější. Také zde se ceny dále liší pořizujete-li kokříka ze SHOW linií nebo WORK linií.

Ve spojených Státech se např. plemeno SBT prodává – s výstavními předpoklady za ceny 1200 až 2000 Dolarů, obyčejné štěňátko lze i tady koupit za 600 Dolarů. Ovšem jak to tak bývá k těmto cenám si ještě započítejte cenu dopravy takového štěněte.

Proč jsou importy tak drahé – jednoduše kvůli rozdílným veterinárním podmínkám zemí světa. Je také potřeba vědět, že si štěně většinou nemůžete odebrat dřív jak v 9-10 týdnech a každý týden navíc u chovatele prostě něco stojí, jen na spotřebě krmiva to pozná. Navíc od 8 týdnů věku se musí chovatel exportovanému štěněti věnovat – socializace, výchova. Další náklady na očkování, a odčervování, podstatně dražší jsou exportní Průkazy původu………….Takže v podstatě dojdeme k závěru, že pár set Liber či dolarů navíc je vlastně velmi málo, neboť se nám chovatel o našeho drobečka staral s veškerou péčí a láskou, kterou bychom mu dali i my sami.

Prostě na chovu psů nelze nikdy vydělat.

Proč to vlastně děláme? Protože nás to baví, máme rádi společnost našich přátel chovatelů a majitelů stejného plemene, chceme, aby to či ono plemeno bylo nej podle standartu, aby bylo zdravé a aby jejich noví majitelé by spokojeni s naším snažením. Přitom všem nesmíme zapomínat na to, že příroda je mocnější a že pejsek či kočička je stále živý tvor. Pro většinu z nás jsou prioritně naši psi mazlíci a kamarádi, popřípadně pracovní pařťáci, milujeme je a proto jim věnujeme vše co vede k jejich nejkvalitnějšímu životu s námi. A jsme šťastní, dají-li nám štěňátka, na které jsme pak pyšní pro jejich úspěchy. Ať již na poli výstavním, pracovním nebo sportovním nebo jen tím, že je to nej parťák do rodiny a domácí mazlík, který svým majitelům dělá radost.

Autorská práva

Fotografie, stejně jako grafické podklady, stejně tak i texty, html kód, a vzhled webu je majetkem Chovatelské stanice de Orphanus a autora Olgy Fučíkové. Jakékoliv zneužití bez souhlasu autora je porušením zákona 121/2000 Sb. V případě zájmu, o naše fotografie či fotografie námi zveřejněné se souhlasem majitelů našich odchovů, nás kontaktujte.

Hárání fenky

většinou 4 týdenni stav, během kterého dochází k ovulaci fenky a tedy je možné ji krýt.

Krytí

početí, stav kdy se fenka připustí k psovi, fenka se k psovi obvykle připouští 2x a to obden, fenka vždy cestuje za psem.

Plánované krytí

předpokladané datum, kdy by měla začít fenka hárat a předpokládané datum, kdy bude připuštěna k psovi

Březost

fenka je březí 59-63 dní v průměru od početí

Porod

nastvává po uplynutí březosti v průměru 59 – 63 den od prvního dne krytí. Porod před 59 dnem je považován stále za potrat. Porod po 65 dnu indikuje nějaký závažný problém a je nutno urychleně provést císařský řez, aby nedošlo k úmrtí jak fenky tak štěňátek.

Psí miminko

po porodu štěňátka nemá potřebnou imunitu a proto je velmi nežádoucí a nebezpečné ke štěňátkům a feně pouštět nejen cizí psy, ale i lidi. Při manipulaci s psími miminky bychom měli zachovávat stejné hygienické návyky jako při manipulaci s miminkem lidským. Přibližně ve třech týdnech mají již štěňátka alespoň základní imunitu.

Nicméně až do prvního očkování je nevhodné ke štěňátkům pouštět cizí psi či jiná zvířata, u kterých nevíme jestli mají potřebné očkování. Venčení fenky po porodu by mělo probíhat na tzv. bezpečném místě. Tj. místo, kde se nepohybují cizí psi, fenka by mohla nechtěně zavléci nějakou chorobu virového původu z výkalu cizího psa na štěňátka. Ovšem né vždy je toto možné, proto bychom měli dbát zvýšené opatrnosti.

Odběr štěňátka

nejdříve si může nový majitel odnést domů štěňátko 50.den po jeho narození. Dřívější odběr je nepřípustný a zakázaný chovatelským řádem a zákonem na ochranu zvířat.

Průkaz původu

Základní „osobní“ dokument psa, ve kterém jsou kromě údajů o psovi uvedeny údaje o předcích min. do 3.generace. Je to vlastně rodný list

Chovná/ý

chovná může být jen fena nebo pes a to po splnění podmínek chovnosti.

Chovatelská

chovatelská stanice je doživotním majetkem chovatele. Její název je mezinárodně chráněn, a je součástí jména štěňat.

Jména štěňat

jméno štěňátka se skládá z vlastního jména a predikátu (příjmení), kterým je název Chovatelské stanice. V CZ se zapisuje Harpie de Orphanus, v zahraničí jsou zápisy často opačné…tedy jmeno ChS a pak jméno psa (de Orphanus Harpie). Abecení řada se pak vede na plemeno a chovatelskou stanici,  chovateli je umožněno vynechat v abecedě písmena CH, Q, W, X, Y, a písmena s diakritikou.

CBP – clear by parrent

čistý po rodičích, v případě genetických dědičných chorob na které existují genetické testy. Typicky L2HGA či HC po testovaných rodičích se již narodí štěňata CBP, a není nutné již dále testovat, další generace bodou již opět CBP.

Autorská práva

Fotografie, stejně jako grafické podklady, stejně tak i texty, html kód, a vzhled webu je majetkem Chovatelské stanice de Orphanus a autora Olgy Fučíkové. Jakékoliv zneužití bez souhlasu autora je porušením zákona 121/2000 Sb. V případě zájmu, o naše fotografie či fotografie námi zveřejněné se souhlasem majitelů našich odchovů, nás kontaktujte.

O výstavách

To je když – banda bláznů se svými psy běhá po čtveratém koberci a staví psy do nějaké ztuhlé polohy. A ještě tomu říkají kruh:-) A představte si oni za to ještě platí.:-) Ano tak takhle to přesně je:-) Proto jsme se rozhodli pro malý článeček o výstavách.

Výstava psů je vlastně přehlídka krásy příslušníků daného plemene, kde se hodnotí jak moc odpovídá standartu FCI. Podle toho je pak klasifikován – známkován.

Spousta známých nebo i cizích lidí se mě ptá, jestli když si pořídí pejska s PP taky musí chodit na výstavy. Ne nemusí, ale………….. To zpropadené ale:-) Pokud chcete aby Váš pejsek nebo fenka mohli mít čistokrevné potomky, musí oba splnit podmínky chovnosti daného plemene a ty stanovují určitý počet výstav s minimálním hodnocením.

Takže je jen na Vás jestli pejsek bude využit v chovu, či ne. Na druhou stranu je škoda a mrzí to každého chovatele – jeho odchov nevystavovat. Ale toto rozhodnutí je na Vás, a nikdo Vás vystavovat nemůže nutit. 

Pro ty co se rozhodli, že vystavovat budou, aspoň vzevrubně popíšu – typy výstav a hodnocení a tituly, které na nich můžete získat. Sama z vlastní zkušenosti vím, jak pro mne bylo těžké se v této „hatmatilce“ zorientovat, tak snad Vám to pomůže.

Začnu tím, jak se na takovou výstavu vůbec přihlásit?

A kde to mám hledat a kolik to stojí?

Takže na www.cmku.cz si najdete výstavy, jsou zpracovány do tabulek a obsahují i přihlášku a propozice ke každé výstavě. Najdete zde České Výstavy. Vytisknete si přihlášku a propozice (v těch zjistíte kolik to stojí) s dostatečným předstihem – uzávěrky bývají 2 měsíce před výstavou:-), nejpozději měsíc. Vyplníte, zaplatíte, přiložíte kopii PP a odešlete, zpátky se Vám vrátí tzv. Vstupní list. Ten si vezmete spolu s originálem PP, očkovacím průkazem a hafanem a v den výstavy vyrazíte.

Doporučuji vyrazit brzo – přejímky psů jsou většinou max. do půl deváté. Co to je přejímka psů? To ukážete u příslušného stolečku ten Vstupní list a oni si Vás odškrtnou na seznamu, dostanete katalog, někdy i složku s prázdným posudkem a číslo. Někdy se číslo dává až v kruhu u stolečku, před posuzováním.

Pak si najdete svůj výstavní kruh a tam budete čekat než se dostanete na řadu. Doporučuji – kempingové židličky, a pelíšek – kennel přepravku nebo klec pro pejska, misku na vodu – i vodu, a pro Vás svačinu:-)))) Protože pokud nevlastníte málopočetné plemeno, může se Vám výstava protáhnout i na několik hodin.:-)

Vše co potřebujete konkrétních o výstavách vědět najdete buď v propozicích nebo na webech výstvav.

Oblečte se hlavně do pohodlného oblečení

– úzké šaty a vypasované korzety opravdu nejsou vhodné – stejné je to s botami, musí být maximálně pohodlné, bez podpadků, a měli by vypadat společensky, nesmí klouzat – tenisky či jiná sportovní obuv není příliš vhodná. Barva oblečení by měla být v kontrastu v barvou vystavovaného pejska, aby pejsek co nejlépe vynikl, ale měla by ladit s barvou srsti. Oblečení by však mělo působit důstojně a nerušivě, a také si musíme uvědomit, že bychom do kruhu neměli nastupovat umazaní od tlapek:-) nejen našich psů.

Není nic horšího než dáma v bílém, která má na sobě černé otisky tlapek a zelené koleno od trávy:-( Možná se to zdá jako banalita, vždyť jsme zvyklí na nějakou tu tlapičku na oděvu, ale ve výstavním kruhu to odpoutává pozornost rozhodčího od Vašeho psa a to přece nepotřebujete.

Barvy oblečení

U tmavých psů jsou výborné barvy jako šedá, béžová, či jemné pastelové barvy – také se na nich ztratí nějaká ta čmouha. U zlatých a červených psů bychom měli volit oblečení podle konkrétního zbarvení jedince – tmavě hnědá, vínová, tmavě zelená – spíše podzimní barvy, černá není moc vhodná – budete samý chlup a na černé barvě jsou výrazně vidět.

U bílých psů máme hodně volnosti – všechny spíše tmavší barvy, pokud je pejsek dvou barevný – kombinace bílé s jinou barvou, je vhodné volit barvu oblečení v kontrastu s druhou barvou psa ( zlatá, červená, modrá, černá).

Modrá barva psa je velmi specifické zbarvení – samo o sobě působí poměrně nevýrazně – je tedy třeba takového jedince zvýraznit vhodně zvolenou barvou oblečení, určitě je dobré použít barvy – světlejší a jemné pastelové, určitě by zvolená barva měla odpovídat spíše studeným barvám ( v tomto případě nebude vhodná žlutá ani zelená či béžová ani šedá) – asi bych volila barvy lila, světle modrou, růžovou, vyjmečně i bílou do haly (u tmavě modrého psa). Pro žíhané psy bych volila barvu v kontrastu s převládající barvou.

Ale ve většině případů budou platit stejná pravidla jako pro černé pejsky. Je pravdou, že na venkovních výstavách budeme vždy více sportovně oblečení, ale i přesto bychom neměli do kruhu nastoupit v teplácích a teniskách. Můžeme zvolit sportovní kalhoty a tričko, pokud se cítíme dobře v riflích tak jsou přípustné:-).

Výstavní kruh

– je ohraničený prostor – v uzavřené hale se používá koberec, venku se jen vyznačí čtverec, není nijak dáno jak by měl být velký, ale měl by odpovídat vystavovanému plemeni a počtu přihlášených jedinců. V tomto prostoru je umístněn stůl pro posuzovatele (rozhodčího), jeho zapisovatele a vedoucího kruhu. U některých plemen, převážně malých, je zde ještě umístněn stůl, kam postavíte pejska do výstavního postoje. Kde je pes celkově prohlídnut, včetně zubů, u samců se kontrolují i varlata.

Posuzovatel – někdy se říká rozhodčí

– je kvalifikovaný odborník na příslušné plemeno, který úspěšně prošel vzdělávacím programem u Českomoravské kynologické Unie, která v tomto případě zastupuje FCI (Mezinárodní Kynologická Organizace), a úspěšně složí zkoušku posuzovatele.

Vedoucí kruhu – je většinou aspirant (čekatel) na statut posuzovatele, který ještě nemá složenkou zkoušku z plemene, a musí splnit praxi v kruhu. Organizuje hladký průběh výstavy.

Zapisovatel

– zapisuje:-) – vypisuje posudky, které jsou mu diktovány posuzovatelem.

Výstavní postoj

– celkem dlouho jsem se zabývala pozorováním psů, a jejich výstavními postoji. Ne, pozici, do které se pokoušíme pokaždé v kruhu nějak toho našeho psa dostat, si člověk nevymyslel. Je to vlastně přirozený postoj každého psa, ve kterém je prostě nejkrásnější, kdy vynikne stavba jeho těla, srst atd…

Toto opravdu vzniklo odpozorováním póz jednotlivých plemen. Jenže u výstavního postoje jde o to, aby to ten Váš rozmazlený bafan udělal na povel:-) No a to je ten háček:-)))) Kromě výstavního postoje ještě musíte mít zvládnutou chůzi u nohy a ukazování zoubků, u chlapečků kontrolu varlátek, pes musí být zvyklý, že na něj sahají cizí lidé.

O výstavách

– oblastní, okresní, krajské, speciální a klubové (určené jednomu plemeni, nebo plemenům sdružených pod jedním klubem), národní, mezinárodní, a pak soutěže – šampion šampionů, nejkrásnější pes výstavy nebo státu, dne, roku………..

Na výstavách vystavujeme psy dle věku – v tzv. třídách – puppy – štěně (4-6 měsíců), dorost (6-9 měsíců), mladý (9-18 měsíců), mezitřída (15-24 měsíců), otevřená (od 15 ti měsíců), šampionů (od 15 ti měsíců), pracovní (od 15 ti měsíců), veterán (od 8mi let).

Většina tříd je v rozsahu určitého věku pejska, třída pracovní – na základě složených zkoušek – typ a jaké jsou popsány na klubu příslušného plemene. Třída šampionů je pak určena psům, kteří již mají titul šampiona, případně jiný plnohodnotný titul.

Hodnocení

– je na všech výstavách stejné – naopak liší se tituly.

hodnocení se zadává ve známkách – výborná, velmi dobrá, dobrá, dostatečná, nedostatečná – kromě toho se ještě zadává pořadí prvních čtyřech ve třídě. Na prvních 2 pozicích pak mohou být zadány i tituly, pouze v případě známky výborná. Toto hodnocení je stanoveno výstavním řádem ČMKU.

Jak je uvedeno níže hodnocení by se mělo vždy provádět na základě kvality konkrétního jedince nikoliv na základě kvalit handlera:-). Neboť špičkový handler nakonec vyjezdí tituly i na průměrném jedinci:-( A to by opravdu být nemělo.

Bohužel se často setkáváme s naprosto jinou praxí:-( Je smutné, že posuzuje handling psa a až po té jeho kvality. Proto raději vystavujeme na výstavách posuzovaných zahraničními rozhodčími, ale ani tam to není ideální. Britští rozhodčí posuzují kvalitu psa a až při určování prvních 4 pozic ve třídě teprve hraje roli i handling.

a) Třída štěňat a dorostu

– velmi nadějná
– nadějná
Ve třídě štěňat i dorostu se určuje pořadí prvních čtyř jedinců a nezadává se titul Vítěz třídy.

b) Třída mladých, mezitřída, otevřená, pracovní, šampiónů (ev. vítězů), veteránů, čestná

– výborná

– velmi dobrá

– dobrá

– dostatečná

Ve třídě mladých, mezitřídě, otevřené, pracovní, šampiónů (eventuelně vítězů), veteránů a čestné se stanovuje pořadí čtyř psů oceněných známkou výborná či velmi dobrá.

Uvedená klasifikace musí odpovídat těmto definicím:

– výborná –

Tato známka smí být přiznána jen takovému jedinci, který se velmi přibližuje ideálu, jak ho popisuje standard a je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být harmonická a vyrovnaná. Typem musí pes odpovídat své třídě a musí mít prvotřídní postoj psa. Převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho drobné nedostatky. Musí vykazovat typické vlastnosti svého plemene.

– velmi dobrá –

Tato známka se přiznává takovému jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a je v dobré kondici. Prominou se mu drobné vady, nikoli však vady morfologické. Toto ocenění může být uděleno jen prvotřídnímu jedinci.

– dobrá –

Toto ocenění se uděluje jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady.

– dostatečná –

Toto hodnocení obdrží jedinec, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale jehož tělesnému vzhledu chybí do ideálu velmi mnoho, nevykazuje obecně přijímané charakteristické znaky nebo jehož fyzická kondice není dostačující.

– vyloučen z posuzování –

Musí být pes, který neodpovídá typu požadovanému standardem plemene; který vykazuje chování zjevně neodpovídající standardu nebo který je agresivní; který vykazuje abnormality varlat; který má vadu chrupu nebo anomální čelist; který vykazuje nedostatky barvy a/nebo srsti nebo vykazuje zjevné známky albinismu. Tato známka má být také zadána psům, kteří tak málo odpovídají jednotnému plemennému vzhledu, že to ohrožuje jejich zdraví. Dále má být zadávána psům, kteří vykazují vyřazující vady podle standardu plemene.

Psi, kterým nemůže být zadána žádná z výše uvedených známek, opustí kruh s hodnocením:

– neposouzen –

Toto hodnocení se zadává psovi, který se nepohybuje, stále skáče na svého vůdce nebo se snaží dostat ven z kruhu, čímž znemožňuje posoudit krok a pohyb nebo se trvale vyhýbá prohlédnutí rozhodčím a znemožňuje prohlédnutí chrupu, anatomie a stavby těla, ocasu nebo varlat. Toto hodnocení se také zadává tehdy, jsou-li patrné stopy operací nebo úprav, které naznačují, že vystavovatel chtěl ošálit rozhodčího.

Toto platí i v případě, že rozhodčí má dostatečný důvod předpokládat, že byla provedena operace, jejímž účelem bylo upravit původní stav nebo vlastnost (např. oční víčko, ucho nebo ocas). Důvod, pro nějž bylo zadáno hodnocení NEPOSOUZEN, musí být uveden v posudku.

Nejlépe zpracovaný seznam titulů, který jsem viděla:-) a našla zpracovala paní Vladimíra Tichá z ČMKU, takže Vám ho sem vložím:-)

Výstavní tituly

Tituly zadávané ve výstavním kruhu v rámci hodnocení plemene

Vítěz třídy

Zadává se jedinci oceněnému známkou výborný 1 ve třídě mladých, otevřené, pracovní, mezitřídě , vítězů a veteránů a to pouze na výstavách oblastních a krajských. V případě členění plemene dle zbarvení, velikosti a váhy může být tento titul udělen v každé třídě. U plemene německý ovčák může být, mimo mezinárodní výstavy, udělen titul Vítěz třídy mladých jedinci, který získal ocenění velmi dobrý 1.

Oblastní vítěz

Zadává se na oblastních výstavách nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd – mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. U plemen členěných podle barev srsti, velikostních rázů atd se zadává stejný počet oblastních vítězů jako na mezinárodní výstavě CACIBů. Informaci o tom, kolik CACIBů se u plemene zadává najdou zájemci na www.fci.be – standardy.

Krajský vítěz

Zadává se na krajských výstavách nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd – mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. U plemen členěných podle barev srsti, velikostních rázů atd. se zadává stejný počet krajských vítězů jako na mezinárodní výstavě CACIBů.

Nejlepší mladý pes nebo fena plemene

Zadává se na výstavách klubových, speciálních, národních a mezinárodních. Titul získává nejlepší mladý pes nebo fena plemene z konkurence všech mladých jedinců plemene se zadaným čekatelstvím CAJC. Mezi vystavovateli se pro titul vžilo označení Junior BOB. Jedná se vlastně o nejlepšího mladého jedince plemene.

Nejlepší veterán plemene

Titul získává nejlepší veterán pes nebo fena plemene z konkurence všech veteránů plemene se zadaným oceněním výborný 1. Mezi vystavovateli se pro titul vžilo označení Veteran BOB. Titul se zpravidla zadává na výstavách klubových, speciálních, národních a mezinárodních.

Klubový vítěz

Zadává se na některých klubových výstavách. V propozicích výstavy je vždy uvedeno, zda je možné titul na dané výstavě získat či ne. Podmínky pro přiznání titulu určuje předpis příslušného chovatelského klubu. Titul může být např. vázán na členství v klubu. Klubový vítěz se zpravidla zadává nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd – mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. V pravomoci chovatelského klubu je rozhodnout zda vůbec a za jakých podmínek se bude zadávat titul Klubový vítěz mladých. Zpravidla jej získávají pes i fena, kteří obdrželi čekatelství CAJC nebo u plemen posuzovaných podle barev nebo velikostních rázů nejlepší mladý pes i fena z konkurence CAJC.

Vítěz speciální výstavy

Zadává se na speciálních výstavách plemene a to nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd – mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Národní vítěz

Zadává se na národních výstavách nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd- mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů

Vítěz plemene- BOB (BEST OF BREED)

Nezadává se na oblastních a krajských výstavách. Na klubových, speciálních a národních výstavách se zadává nejlepšímu psovi nebo feně z konkurence nejlepšího mladého jedince plemene , nejlepšího veterána plemene a podle typu výstavy z klubových, speciálních a národních vítězů psů i fen . Pokud se jedná o klubovou výstavu bez zadávání titulu klubový vítěz , postupují do soutěže o BOB nejlepší mladý jedinec plemene , nejlepší veterán plemene a všichni CAC. Na mezinárodní výstavě postupuje do soutěže o BOB nejlepší mladý jedinec plemene , nejlepší veterán plemene a pes a fena CACIB.

Tituly zadávané v slavnostním kruhu výstavy v rámci závěrečných soutěží

Vítěz velké národní ceny – BONB (Best of National Breeds)

Do kruhu nastupují na výstavě posouzení jedinci národních plemen (český teriér, český fousek, český strakatý pes, český horský pes, chodský pes, pražský krysařík) a plemene československý vlčák. Všechna plemena jsou představena. Samotné soutěže o titul BONB se zúčastní pouze jedinci s titulem BOB.

Vítěz skupiny FCI –BIG (BEST IN GROUP)

Do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI. Neuznaná národní plemena tvoří zvláštní skupinu, jejíž vítěz se na mezinárodní výstavě na rozdíl od výstavy národní nemůže zúčastnit soutěže o titul BOD a BIS.

Vítěz dne – BOD (BEST OF DAY)

Soutěž může být zařazena na vícedenních výstavách a nastupují do ní jedinci jedinci, kteří obdrželi titul BIG. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.

Vítěz výstavy BIS (BEST IN SHOW)

Do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI – BIG u jednodenních výstav nebo Vítězové jednotlivých dnů (BOD) na výstavách vícedenních. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.

Dále mohou být pořadatelem vyhlášeny soutěže:

Vítěz mladých skupiny FCI – JBIG (BEST IN GROUP JUNIOR)

Do soutěže nastupují všichni Nejlepší mladí psi nebo feny plemen příslušné skupiny FCI

Nejlepší mladý výstavního dne – JBOD (BEST OF DAY JUNIOR)

Soutěž může být zařazena na vícedenních výstavách a nastupují do ní všichni vítězové mladých jednotlivých skupin FCI. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.

Juniorský vítěz výstavy JBIS (BEST IN SHOW JUNIOR)

Do soutěže nastupují všichni vítězové mladých jednotlivých skupin FCI u jednodenních výstav nebo Juniorští vítězové jednotlivých dnů (JBOD). Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.
Všechny tituly je možno zadat bez ohledu na počet předváděných jedinců, pokud kvalita kandidáta na titul odpovídá požadavkům na jeho zadání. Případné tituly je možno udělit pouze tehdy, je-li jejich udělení v souladu s propozicemi výstavy.

Čekatelství

CAJC – (CERTIFICAT D´ APTITUDE AU JUNIOR CHAMPIONAT

čekatelství šampionátu mladých může být zadáno výbornému 1- psovi i feně .- ve třídě mladých. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní

CAC (CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT)

čekatelství šampionátu krásy
může být zadáno výbornému 1 – psovi i feně- ve třídách – mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů a šampiónů. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní.

r.CAC –( RESERVE CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT)

rezervní čekatelství šampionátu krásy může být zadáno výbornému 2 – psovi i feně ve třídě, kde byl zadán CAC. Zadává se ve třídách :- mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů a šampiónů na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní.

CACIB – (CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ)

čekatelství mezinárodního šampionátu krásy může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence výborných 1 z tříd – mezitřídy, otevřené, pracovní, šampiónů.

r.CACIB (RESERVE CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ)

může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě druhému nejlepšímu jedinci -psovi i feně. Do této soutěže postupují : výborný 2 ze třídy, z které byl navržen CACIB a výborní 1 z ostatních tříd.

Championáty

Ch. – šampion krásy – 4 x CAC titul z toho 2x na mezinárodní výstavě získaných ve dvou výstavních sezónách
ICh. „Inter Champion“ – Mezinárodní šampion krásy – 4 x CACIB – získaný minimálně tří různých zemí a od tří rozhodčích, mezi prvním CACIB a posledním titulem může být minimálně 366 dní.
MCh. – Multi Champion – podmínkou je získání titulu Champion 3 členských zemí FCI
GCh. – Grand Champion – 3 x CAC získané ve třídě šampionů, od 2 rozhodčích, jedna z výstav musí být mezinárodní výstava a pes/fena musí být držitelem Ch CZ.
JCh. – Junior Champion – 3 x CAJC ve věku 9-24 měsíců, nebo 2x CAJC a jeden CAC titul získjaných ve věku 9-24měsíců, od min. 2 rozhodčích
Klubový Champion – podmínky stanovuje klub příslušného plemene
Klubový šampion SBT CZ

Podmínkou pro získání titulu je nepřerušené členství majitele/lů (v případě více majitelů psa / feny všech, vyjma spoluvlastnictví rodinného příslušníka) v klubu, účast na klubové, nebo speciální výstavě SBT v ČR, příloha PP bez zápisu o účasti na výstavě pořádané UCI. Celkový počet potřebných bodů: Klubový champion 100 bodů (nutno získat během tří kalendářních let jdoucích po sobě) Klubový junior champion 40 bodů (nutno získat do dvou let stáří psa / feny)
Bodování: Započítávají se výsledky z mezinárodních, národních, klubových a speciálních výstav.

Jak vychovat psa aneb malý návod na výchovu štěněte

Jak úspěšně vychovat psa: Stručný průvodce pro výchovu štěněte

Výchova psa je komplexní téma, o němž byly napsány stohy knih a vznikly stovky webových stránek. Nemým záměrem není zahltit vás rozsáhlými pojednáními, raději se zaměřím na konkrétní a stručné rady. Začněte tím, že si pořídíte knihu o výchově psů nebo vyhledejte renomované online zdroje. Výchovu zahajte okamžitě po příchodu vašeho osmitýdenního štěněte do nového domova. Používejte vhodné výchovné pomůcky, jako jsou například tréninkové podložky pro výcvik čistoty, spreje zabraňující okusování nábytku, píšťalky, klikry, dostatek pamlsků a hraček. Sjednoťte si používané příkazy.

Pokud je ve vaší domácnosti více osob, doporučuji sepsat seznam příkazů a vyvěsit jej na viditelném místě. Věnujte štěňátku krátké, ale pravidelné tréninkové jednotky – 5 až 6krát denně po dobu 5 minut, neboť štěně neudrží pozornost déle. Po každém cvičení si s ním hrajte 10 až 15 minut a poté znovu procvičujte naučené. Postupně zvykejte štěně na různé zvuky a předměty, což je klíčové pro jeho správnou socializaci a základ úspěšné výchovy.

Navštěvujte psí školku nebo se zapojte do profesionálního vzdělávacího programu. Odborníci vám poskytnou cenné rady a podporu, ale vybírejte pečlivě.

Důslednost je základem úspěšné výchovy.

Správné psí chování: Jak překonat kousání

Každé štěně má tendenci kousat a nezná svou sílu. Je důležité okamžitě zakročit a to buď lehkým klepnutím přes nos s přísným „Fuj!“ nebo „Nesmíš!“, nebo vydáním vysokého zvuku „Au!“ v případě kousnutí. Postup opakujte konzistentně, dokud štěně nezmění své chování.

Vždy se snažte nahradit nežádoucí objekt kousání vhodnou hračkou a správné chování odměňujte, ať už pamlskem, pochvalou nebo pohlazením.

Naučte štěně, že šahání do misky je normální a lidské jídlo je pro ně tabu, aby se předešlo konfliktům.

Výcvik chůze na vodítku

Pokud váš pejsek odmítá chodit na obojku, zkuste kšandy. Používejte dostatečně dlouhé vodítko, aby se štěně necítilo omezeně. Postupem času štěně přivykne nosit obojek i vodítko.

Zvykání na obojek

Zvykání štěněte na obojek může být zábavné. Naučte štěně příkaz „Řemínek“ a spojujte nasazování obojku s odměnou a chválou. Obojek nechte štěně nosit i doma na krátké období pro zvyk.

Nácvik používání klece

Umístěte do klece pelíšek, hračky a misku s vodou. Použijte odměnky, abyste štěně přilákali dovnitř, a po krátké době klec zavřete. Nechte štěně chvíli samotné a ignorujte jeho nářek. Vraťte se až po uklidnění a postup opakujte, dokud si štěně nezvykne na klec jako na své bezpečné místo.

Psí miminko aneb návod k použití

Štěně je psí miminko – od chovatele si jej berete již ve věku, malého dítěte – novorozenecký a batolecí věk už tedy máte za sebou, ale nepočítejte s tím, že máte již hotového pejska, který poslouchá a je socializovaný. Štěně je jako malé dítě, do všeho strká nos a packy, všude šmejdí, štěká, piští. Do všeho kouše i do Vás, všechno ničí, trhá a okusuje, všude čůrá a občas udělá i ten bobek a každé 2 – 4 hodiny se vzbudí, takže si užijete i noční vstávání. Je to prostě malý špunt, je na Vás vštípit mu Vaše zásady a Váš režim. A naučit ho se nebát – socializace je půl práce.

U některých pejsků je běžné, že si „povídají“ a to nejen s jídlem. Mnohdy Vás překvapí, že štěně při jídle či při hře vrčí, chrochtá, kváká nebo vylozuje jiné zvuky. Je to jen jeho způsob projevu, radosti či Vás přemlouvá, aby jste si ním šli hrát, šli ven nebo mu dali jídlo.

Mezi pejsky můžete štěňátko brát prakticky ihned. Pouze mezi ty co znáte a víte, že jsou zdraví a očkovaní a nekonfliktní. Mezi ostatní pejsky až po očkování na vzteklinu tj. během 4 měsíce věku. To stejné platí i o hromadných prostředcích, nebo místech s velkou koncentrací lidí a psů.

Psí miminko venčíme v bezpečných zónách

Do této doby se držte raději v bezpečných zónách. Po naočkování na vzteklinu můžete začít navštěvovat psí školku. Štěněcí škola by měla být místem, kde se setkávají různá plemena, čímž se podporuje jejich sociální rozvoj. Prioritou by měla být výchova majitelů tedy jak se správně starat o jejich čtyřnohého přítele, spíše než je intenzivně připravovat na zkoušky. Pokud jste ještě nevybrali svého psího parťáka, můžete se do školky přijít podívat a zjistit, jestli je to prostředí, které by vám vyhovovalo. Chápeme, že výběr štěněcí školy je důležitý krok na cestě ke šťastnému a zdravému životu s vaším budoucím miláčkem.Takže doporučuji, pokud jste již učili rozhodnutí, že si pořídíte psí miminko, si jich pár předem obejít a klidně si popovídat s lidmi a výcvikáři.

Rozhodně si se štěnětem nepořizujete hračku na rozmazlování. Nejdříve Vás čeká rok až rok a půl tvrdé práce a výchovy, na rozmazlování máte zbytek jeho života.

Nakupování

Hned na začátku si sestavíme seznam, jenž obsáhne vše, co pro naše štěně budeme potřebovat. Pak se vydáme na vzrušující nákupní výpravu. To je nejradostnější část celého přípravného procesu. Vybereme pro naše štěňátko obojek a vodítko, pelíšek, přepravku nebo klec, ohrádku pro štěně, misky, hračky, postroj do auta, tréninkové podložky, sáčky na odměny, zásobník na sáčky na výkaly a nezapomeneme mu nechat vyrobit známku s jeho jménem a naším telefonním číslem.

Po konzultaci s chovatelem zakoupíme vhodné krmivo, spoustu kousacích a žvýkacích kostí a další tréninkové nástroje, jako je píšťalka nebo sprej proti okusování předmětů. Ačkoliv se to může zdát jako dlouhý seznam, je to jistě dobře vynaložený čas a úsilí. Vaše psí miminko vám bude vděčné a šťastné. A to je to nejdůležitější.

Obojky a vodítka

Nylonové či neoprenové obojky preferujeme kvůli hladké srsti stafíků, neboť tuhé kožené varianty mohou způsobit odřeninu na kůži pod krkem. První obojek by měl vydržet zhruba měsíc, poté je třeba pořídit větší. Další nákup by měl následovat po přibližně dalších dvou měsících. Od 8-9 měsíce by však jeden obojek měl být dostatečný. Na tento obojek pak umístíme městskou známku a známku s jménem a telefonním číslem. Alternativně lze využít rolničku, která při pohybu psa cinká, což usnadňuje jeho dohledání ve vysoké trávě.

Pro účely výstav preferujeme kožené obojky s emblémy plemene. Přestože jsou na krku psa jen krátkou dobu, nezpůsobují odřeniny a vypadají velmi dobře. Co se týče vodítek, používáme stopovací šňůru (ideálně plochou a dlouhou zhruba 10 metrů). Jakmile je štěně starší 6 měsíců, přecházíme na silnější lano o průměru cca 1 cm a krátké vodítko na cvičení. Naše obojky a vodítka jsou od značky EZYDOG, i když tato značka již není do ČR dovážena, nabídka na trhu je stále rozsáhlá. Na venčení na výstavách používáme flexi vodítko, které musí být páskové, od značky FLEXI a pro psy do 25 – 50 kg. Doporučujeme se však poradit s odborníkem a naučit se správně flexi vodítko používat. Při komunikaci s pejskem je důležitý přátelský tón hlasu.

Kennel přepravka, klec, ohrádka – proč je používat? 

Z bezpečnostních důvodů je třeba myslet na to, že ve vašem bytě může být mnoho potenciálních hrozeb pro zdraví vašeho malého štěňátka. Elektrické kabely, horká trouba, předměty, které by mohly na něj spadnout, čisticí prostředky – prakticky celý byt může představovat riziko. Pokud nemůžete mít štěně stále pod dohledem, je vhodné zvážit ohrádku nebo klec jako ideální řešení.

Ohrádku využívám v případě, že je štěňátko vzhůru a chce se hrát. Klec či přepravku pak používám jako spací pelíšek. Z tohoto důvodu na klec také dáváme přehoz, který pejskovi zajišťuje dostatek soukromí a klidu. Toto oceníte obzvláště pokud máte doma malé děti, které chtějí se štěňátkem neustále hrát. Pokud psí miminko uložíte na spánek do jeho klece, rychleji naučíte i děti, že pejsek potřebuje také svůj klid.

Pro domácí použití, počítejte s dvojnásobným rozměrem klece, než je doporučené pro vaše plemeno. Například u plemene Staffordshire Bull Terrier (SBT) je optimální rozměr klece přibližně 70×100 cm, aby se do ní vešly i stojanové misky.

Přepravky a stany

Pokud máte obavy ohledně klece pro vašeho psa, můžete mu místo toho pořídit boudu s dvířky. Alternativou jsou také látkové stany, avšak jejich životnost není tak vysoká. Další výhodou klecí je rezervace v hotelech – několikrát se nám stalo, že jakmile jsem uvedla, že náš pes je zvyklý na klec a je čistotný, nebyl problém. Na druhou stranu, znám mnoho případů, kdy rezervace byla odmítnuta, protože pes nebyl na klec zvyklý.

Dalším pozitivem, které určitě oceníte, je cestování. Zákon o silničním provozu stanoví, že pes by měl cestovat pouze na schválených autopásech, nebo v kleci či přepravce v kufru auta.

A konečně, může se stát, že váš pes bude muset být hospitalizován. I v tomto případě je klec velmi užitečná a usnadňuje celý proces. Klec rovněž oceníte, když vás navštíví někdo, kdo není zvyklý na nadšené přivítání psa, které může zahrnovat olizování, bublání, vrčení, chrochtání, kvákání a skákání. Pro tyto situace je lepší mít možnost psa bezpečně umístit do klece. Protože ne každý, kdo nás navštěvuje, je pejskař.

Bezpečné místo

Malé štěňátko, podobně jako lidské dítě, vyžaduje hodně odpočinku – až 22 hodin denně. Na druhou stranu, dospělý pes potřebuje ke spánku přibližně 16 hodin. Pro zdravý a klidný spánek potřebuje pes stejné podmínky jako vy – ticho a tmavou atmosféru. Naši miláčci, stafíčci, jsou zvyklí spát ve svých klecích do věku 12 až 15 měsíců, poté už je necháváme spát s námi v posteli. Je to především otázka bezpečnosti malého štěňátka, které je zvídavé a zkoumá svět kolem sebe svými zoubky. A upřímně řečeno, máme v domácnosti i jiné povinnosti, než sledovat štěně po bytě a dbát na to, aby nekousalo do mýdel, židlí a podobně. Poskytnutím klidného koutku pro odpočinek svému pejskovi si zjednodušíte život a pes získá své vlastní útočiště, kde může být s vámi.

i takto krásně a vkusně může vypadat klec pro pejska zdroj: internet

Pelíšky

dnes je jich obrovský výběr, ale nám se nejlépe osvědčili různé polštáře, měli by být z pevnější látky, jinak budete všude mít molitan. Snímatelný potah, aby se pelíšek dal vyprat.

Misky

stojanové, pes který jí s hlavou dolů, hůře tráví, neboť se mu při jídle uzavírají cesty. Kromě jiného stafík by měl jíst na špičkách předních noh, kvůli formování hrudníku. Do klece pak nezapomínejte dávat misku s vodou, štěně v noci často pije, do klecí či ohrádek používám závěsné misky. Vždy používám misky kovové – nikdy plastové, z plastových misek, pokud jsou používány denně se může pejskovi dělat na bradě akné.

Hračky

stafíci milují plyšové hračky, pravda déle jak 1hodinu jim nevydrží, ale s tím rozkousaným plyšákem budou klidně běhat celý měsíc. Plastové hračky se nám moc neosvědčili, tedy alespoň v tom nejmenším věku. Většinou to skončilo na malinké kousíčky rozkousané po celém bytě a hrozí nebezpečí polknutí. Ale u hraček je nejlepší vyzkoušet co se Vašemu stafíkovi bude líbit.

Tréninkové pomůcky

plenky, sprej proti kousání, proti čůrání, nebo naopak na čůrání na určité místo, píšťalka.

Plenky učí štěně správným hygienickým návykům, používáme i kapky na čůrání na jedno místo – kápneme na podložku a pokud se na ni štěně vymočí – pochválíme. Podložku postupně stěhujeme ke dveřím a pak ven z bytu. Máte-li možnost štěně ihned venčit nepoužívejte je, ale venčete po každém probuzení, jídle a hře tedy  cca každé  2-3 hodiny, protože se bude později obtížně této „berličky“ zbavovat. Ale je pochopitelné, že nebudete trénovat čůrání s 2 měsíčním miminkem v mrazech kolem -15ti stupňů.

Sprej proti kousání – zachrání Vám nejen boty, ale je potřeba nastříkat každý den někdy i 2xdenně, stejně tak funguje proti čůrací sprej, ten oceníte jakmile začne pejsek zvedat nožičku, ale opět je nutné ho použít každý den. Píšťalku nejdříve používáme na upoutání pozornosti a po té učíme přivolání na píšťalku.

Dbejte na to, aby měl pejsek dost kousacích kostiček a různých kousacích hraček, nebude pak tak aktivně zkoumat Vaši domácnost.

Pokud chodíte do práce a nemůžete zajistit tak včasné venčení (do 11 týdnů vstává psí miminko po dvou třech hodinách a potřebuje ihned močit. Až zhruba od 4měsíců mu teprve začínají fungovat svěrače močového měchýře, a je tedy schopno vydržet cca 4 hodiny bez močení). Používejte ohrádku současně s kennel přepravkou, či klecí. Ke kleci připevníme ohrádku – do ohrádky pak dáme misky s vodou, hračky a plenku na čůrání. Tím zajistíme štěňátku potřebný komfort, aby bez nás zvládlo celý den. Také je vhodné pod ohrádku dát starší pvc, nebo linoleum, jednak z důvodu údržby a jednak Vám nezničí podlahu.

Krmivo

pokud máte již doma více pejsků asi budete používat již svou oblíbenou značku. Nicméně i toto konzultujte s chovatelem, nemusí být příliš vhodná pro konkrétní plemeno. Pokud je štěňátko Váš jedinný pejsek pak je pro Vás nejjednodušší krmit tím co Vám doporučí chovatel. Vždy během vývinu štěňátka upravujte dávky v rozsahu, které je předepsané na balení dle věku a váhy – pejska nepřekrmujte!!!!  BARF neboli syrovou stravu minimálně do 12ti měsíců věku psa výslovně nedoporučujeme!

Pokud štěňě bude v době vývoje obézní – rozhodně to neznamená, že se má dobře. Spíše naopak obezitou ohrožujete jeho zdraví a život!! U obézních štěňat mohou nastat komplikace při vývoji kloubů, kostí či jejich následné deformace. Klouby, které musí nést nepřiměřenou zátěž se prostě špatně dovyvinou(nebo začnou deformovat). A můžete si opravdu způsobit drahé zdravotní problémy, dalším podstatnou komplikací mohou být získané vady srdce. Proto krmíme vždy tak, aby byl pejsek během růstu štíhlý (né hubený). V případě stafíka platí – útlý pas a ňadra dmoucí – znamená to, že u jakéhokoliv plemene musí být hmatná žebra na boku a to pouhou rukou a zlehka.

Výběr krmiva

Při výběru krmiva dbejte pár zásad – mělo by být minimálně prémiové a nemělo by obsahovat pšenici a oves (nejčastější psí alergeny). Není vhodné dávat štěněti kravské mléko a mléčné výrobky (vyjímkou je tvrý nebo tavený sýr, který používáme při nácviku) – pes špatně tráví tyto produkty. Čokoláda je pro pejska úplně nevhodná. Pokud chcete pejskovi „přilepšit“ kupujte jen výrobky pro psy, nebo mu můžete úpect psí sušenky. Pokud chcete dávat pejskovi jednou za čas mléko – zakupte si psí mléko v chovatelských potřebách. Pamlsky by neměli přesáhnout 10% denní dávky potravy, o toto ale musíte snížit denní dávku, aby štěňátko netloustlo.

Po jídle musí každé štěně odpočívat, nenecháváme ho tedy běhat ani skákat, do 3 měsíců krmíme 4-5x denně, od 4 měsíců 3-4x denně a od půl roku 3x denně, od 8 – 9 měsíce už jen dvakrát, přičemž ranní dávka je o něco málo menší než večerní. Cca hodinu po jídle je nutné štěně vyvenčit na velkou.

Venčení

Od počátku svého tréninku byste měli své štěňátko venčit na tak zvaném bezpečném místě. Nejednou se stane, že štěně ještě není zvyklé na vodítko, takže je lepší najít klidnější prostor, kde není silný provoz. Při nácviku venčení používáme slova jako „loužička“, „čůrat“ a „kakat“. Když se štěňátko vyčůrá, pochválíme ho a odměníme s nadšením. Tento trénink budeme opakovat pokaždé a prakticky po celý život psa. I pětiletou fenku chválím, ačkoli se na mě už dívá jako na blázna, ale i tak si vždy přijde pro svou odměnu.

Co se týče zvedání nožičky u psích samců, to závisí na mnoha faktorech, například zda vyrůstá s dalším psem. Je dost pravděpodobné, že začne zvedat nožičku již kolem šesti měsíců, ale nebuďte překvapeni , když váš pejsek bude i po třinácti měsících ještě čůrat „na holčičku“. Psi, kteří vyrůstají v přítomnosti fenek, si to prostě neodkoukají a musí se to naučit sami. Jakmile začne zvedat nožičku, tak ho také pochválíme, aby byl pejsek ujištěn, že to takto má dělat. Tón hlasu by měl být přátelský.

Procházky

jak dlouhé a v jakém věku aneb přiměřená zátež, na tuto otázku se velmi špatně odpovídá. Nepřiměřenou záteží a přetežováním ve štěněčím věku můžeme pejskovi způsobit problémy s pohybovým aparátem. V každém případě platí, že se štěňetem neběháme u kola, nesportujeme, nechodíme vysokohorské tůry a to nejméně do 24 měsíců věku. Obecně platí v závislosti na plemeni, že je lepší pejska pomalu zvykat. Mezi 18 – 24 měsícem věku se teprve dokončí vývoj a růst kyčlí, do té doby je tedy třeba dbát na raději mírnější režim a hodně odpočinku. Stejně tak je to se schody, u malých a středních plemen je vhodné nosit pejska do 5ti měsíců.

S délkou procházky je to velmi složité – ale v podstatě se to dá zobecnit takto – do 6ti měsíců co nejkratší, ale raději častější. Štěňátko nesmíte přetáhnout, v podstatě únavu štěněte poznáte tak, že nechce jít dál, lehne si nebo si začne sedat na zadeček. V tomto případě, pokud máte možnost, se zastavte a sedněte si nejméně na 30minut a nechte prcka odpočnout, klidně i prospat. Nebo ho vemte do náruče a zamiřte k domovu. Pejska pak nechte doma spát jak potřebuje. Není nezvyklé, že štěně po první výstavě prospí v kuse 20 hodin. Nebojte se a nebuďte ho, je jen opravdu unavený a potřebuje načerpat nové síly.

Pozor pokud chtete s pejskem sportovat uvědomte si, že na to máte celý jeho dospělý život, je tedy vhodné začít až po dokončení jeho vývoje kostry tj. po 18tém měsíci věku. Dřívější začátky jsou hazardem se zdravím Vašeho pejska.

Přirozený pohyb je ten, který si pejsek určuje sám, tedy i přirozená rychlost.

Takový pohyb je pro pejska nejzdravější a vy jen určíte délku procházky nebo hry. V praxi to vypadá takto do 6ti měsíců klidně 10 x 5 minut venčení, nebo 5x 10 minut, plus nějaká hra doma a cvičení. Od 6ti měsíců 2x 30 minut plus nějaká hra doma a cvičení. Od jednoho roku není problém 2x hodinová procházka. Samozřejmě opět tempo a délku si určí sám pejsek. Uvědomte si, že pejsek na volno venčený naběhá cca 5x-6x tolik co Vy. Takže pokud vy ujdete pouze 2km, on naběhá cca 10km, délku procházky určujeme dle délky toho co naběhá pejsek. Né dle toho co ušlapate Vy. Pokud nemůžete pejska venčit „na volno“ používejte 10m stopovačku, dá pejskovi dostatek volného pohybu.

Zoubky

Dejte svým psím zoubkům pravidelnou a důkladnou kontrolu. Když se štěně usadí, učte ho pomalým kroky, s nasazením odměny, jak pečovat o svůj chrup. Pokud dojde k situaci, kdy mléčný zoubek nechce vypadnout a začíná se projevovat trvalý skus, je nejlepší tento zoubek nechat odstranit. Tímto krokem se můžete vyhnout možným komplikacím spojeným s nepravidelným skusem a jeho potenciálně škodlivým vývojem.

Pečujte o psí chrup i nadále, zoubky svého psa čistěte pravidelně. Mějte na paměti, že kosti nebo paroží pro kousání nejsou vhodné, protože mohou vést k zlomení zubů.

Pamatujte, že péče o zdraví vašeho psa je důležitá a stojí za to ji dělat správně.

Výběr veterináře:

Je vhodné, abyste si svého veterinárního lékaře vybrali ještě dříve, než si nové štěně přivezete. To významně ušetří čas. Pokud ještě svého veterinárního lékaře nemáte, jsou dobrým zdrojem informací rodinní příslušníci nebo známí, kteří vám jistě někoho doporučí. Ale dbejte na to aby to byl veterinární lékař opravdu kvalitní, který svoje povolání vykonnává důsledně, neb jako v každém oboru je i spousta nekvalitních pracovníků. Riskovat zdraví pejska u nekavalitního veterináře není něco co bychom pro svá štěňata chtěli. Takže požadujte reference, najdete je i na internetu, mezi přáteli.

Kartáčování a česání, uši, očička, koupání

Čím dříve začnete s péčí o srst, tím lépe si Vaše psí miminko zvykne na manipulaci od lidí a v budoucnu mu nebude vadit. Kontrolujte pravidelně ouška, jejich čistota Vám uštetří mnoho starostí. Záněty oušek jsou nepříjemné a mohou vést až k velkým zdravotním potížím. Očička by měla být vždy jasná a čistá. Pokud pejsek hodně čuchá po zemi a je horké suché léto tak alespoň jednou týdně očička propláchněte borovou vodou. U veterináře si zakupte kapky na zklidnění očí. Pokud nebudete očička kontrolovat může se vyvinout až zánět oční spojivky a následné komplikace např. vyhřeznutí 3 víčka.

Koupat pejska můžete v podstatě kdykoliv potřebujete, to znamená, že koupeme pouze zablácené pejsky, neboť stafící jsou dost samočistící. Pokud koupeme, tak vždy večer po posledním venčení, vždy a pouze šamponem pro pejsky nejlépe veterinárním a rozhodně né často. Pokud potřebuji pouze smýt bahno tak pouze sprchuji čistou vodou. Časté koupání v šamponech vysušuje pokožku. Může způsobit tvorbu lupů, nebo i horších potíží se srstí a pokožkou. SBT nemá podsadu srsti!

Průjem, zvracení

Dietologickou chybou, ale i olíznutím něčeho nevhodného na procházce, ale i virovým onemocněním může dojít u pejska ke zvracení nebo průjmu. Pokud nastane průjem u malého štěňátka, vynechejte daný den granule a nahraďte je rozvařenou rýží (nesolenou) pro lepší chuť a pro získání energie můžete rýži osladit hroznovým cukrem nebo glukopurem případně medem (klasický řepkový cukr není vhodný pejsek ho neztráví), přidejte přípravek Smecta (2x denně půl sáčku). V případě, že průjem ustoupí, pak druhý den můžete do rýže přidat mrkev a libové vařené kuřecí nebo lépe králičí maso, třetí den můžete do rýže přimíchat granule, 4. den už přejdete zpátky na granule. V případě zvracení je postup stejný, ale bez Smecty.

Pokud do 12 hodin průjem nebo zvracení neustoupí, navštivte neprodleně veterinárního lékaře. U malého šťěňátka snadno dojde k dehydrataci. U dospělého psa při průjmu a zvracení dejte den hladovku. Další den pouze dětské piškoty a pak pokračujte rýží stejně jako u štěňátka. Pokud od 24 hodin u dospělého psa zvracení nebo průjem neustávají, tak navštivte neprodleně veterinu.

Šoupání zadečkem – „sáňkování“

Pokud pejsek šoupe zadečkem po podlaze a pozorujete podobné chování několikrát během pár dní, patrně má přeplněné anální žlázky a je potřeba je vyprázdnit manuálně. Navštivte proto veterinárního lékaře, který během chvilky pejskovi uleví. Některým pejskům se žlázky vyprazdňují samy, jiní potřebují občasnou pomoc lékaře. Způsobeno je to jak tuhostí výkalů, tak i anatomií psa a ne každý pes má anální žlázky umístěné na milimetr přesně stejně jako druhý jedinec stejného plemene. Plné anální žlázky mohou kromě šoupání zadečkem způsobit i zhoršení srsti či nadměrné drbání.

Pamatujte, že vše co nachystáte na psí miminko je nutné umýt a vyprat. Nejlépe pouze teplou vodou a pereme nejlépe v prášku pro miminka a bez aviváže (případně opět aviváž pro miminka). Takže teď už si jen dovézt ten uzlíček a popřát Vám pevné nervy:-)

PP versus bez PP či voříšek

PP versus bez PP? Závěr si udělejte sami nebudeme zde psát plamenné komentáře o tom jak žijí zvířata v množírnách toho je na internetu více než dost. Zajímejte se odkud se berou všichni pejskové v útulcích, zajděte si do nějakého a pak si udělejte názor sami. 

S chovatelstvím je neslučitelný chov jakéhokoli plemene bez průkazu původu FCI (či národních registrů ADBA, AKC). Dále obchod se psy a podpora tohoto konání. Do chovu nejsou připuštěni zejména jedinci, kteří mají dědičně podmíněnou vadu, jež je z chovu vylučuje. Dále nejsou do chovu připuštěni psi a feny s vadami, které standard příslušného plemene uvádí jako vady vylučující. Jedinci na nichž byl proveden zákrok k odstranění nebo zakrytí anatomické nebo exteriérové vady, která je dle standardu důvodem k vyloučení z chovu, jakož jsou z chovu vyloučeni i jedinci v prokazatelně špatném zdravotním stavu a jedinci agresivní.

Množení psů bez řádné registrace (každá chovatelská stanice má název a registrační číslo, dle kterého lze vyhledat na stránkách FCI) u Mezinárodních Kynologických organizací (FCI, AKC atd..) je vždy nelegální a protiprávní, množitelé neodvádějí daně, neplatí poplatky, nedodržují zákon na ochranu zvířat. Koupí štěněte od množitele se dopouští kupující podporování tr.činu a tím pádem i spoluviny na trest. činu. Taková činnost se považuje za týrání zvířete chovem.

Co je PP a co musí obsahovat

1. Průkaz původu (dále v celém textu jen PP) je vystaven plemennou knihou na formuláři uznaném FCI, označeném znakem FCI a ČMKU. Tento formulář je čtyřgenerační. Jedná se o rodný list pejska.
2.  PP musí obsahovat
   a) nutné identifikační údaje o psu/feně:
   – plemeno
   – jméno a chovatelská stanice
   – pohlaví
   – datum narození
   – tetování/čipování
   – druh a barvu srsti
   – údaje o chovateli
   b) nejméně tři generace předků (neplatí pro Znovu Registrované a Nově Registrované – platí zejména u plemen ještě neschválených FCI, ale již zařazených na čekací listině na oficiální uznání FCI (např. Národní plemena atd..)
   c) část určenou k zápisu výsledků výstav, závodů, zkoušek, svodů a bonitací.
3. Pro každého jedince je vystaven jeden PP. PP je příslušenstvím tohoto jedince.
4.  Chovatel je povinen předat PP nabyvateli tohoto jedince bez zbytečného odkladu poté, co jej obdržel z příslušného pracoviště plemenné knihy ČMKU, kterým byl PP vystaven. Cena jedince zahrnuje i cenu PP.
5. Ztrátu PP je nutno hlásit příslušné plemenné knize. Za poškozený PP je možno vystavit přepis, za zničený nebo ztracený PP lze vystavit duplikát.
6.  Úřední zápisy, změny a doplňky do PP smí provádět pouze plemenná kniha ČMKU.

Zápisy do části PP k tomuto účelu určené provádí příslušní oprávnění pracovníci (plemenná kniha, rozhodčí, výstavní kancelář, veterinární lékaři, poradci chovu a pověření pracovníci sekretariátu ČMKU). Za správnost údajů uvedených v PP odpovídá svým podpisem ten, kdo zápis provedl.

Plemeno s PP:

výhody:

• Pořizovací cena (vyšší pořizovací cena zabraňuje tomu, že se pes dostane do rukou množitele či nezodpovědného majitele)
• Doložitelný původ většinou více než 4 generace, dnes má prakticky každé plemeno databázi rodokmenů.
• Kupní smlouva – je samozřejmostí
• Chovatelský servis – možnost kdykoliv se obrátit o radu, pomoc, hlídání Vašeho pejska na Vašeho chovatele.
• Povaha odpovídající standartu plemene
• Exteriér odpovídající standartu plemene (vady se mohou vyskytnout)
• Štěně je očkované, 3-4 odčervené, čipované s Pet pasem 
• Pokud chcete znáte sourozence svého psa, víte jak se mají a kde a jak žijí
• Psi jsou testovaní na genetické choroby, které jsou typické pro plemeno, nebo jsou již geneticky zdraví po rodičích.
• Chovatelé zajišťují plný servis fence jak před porodem, tak během porodu (v případě komplikací je přítomen veterinář) tak i štěňatům po porodu.
• Se psem s PP můžete cestovat i do zemí, kam kříženci typu bull nesmějí (např. Chorvatsko), máte PP a jste tedy plemeno FCI.
• Pejskové s vadami jsou za stejnou i nižší cenu než psy bez PP, mají PP a máte jistotu plemene.
• Např. Lovecké zkoušky jsou podmíněné Průkazem původu.

nevýhody:

•  Pořizovací cena – argument vysoké ceny je zcela neoprávněný, pokud je mým snem konkrétní plemeno, udělám vše proto abych si mohl dovolit zaplatit vyšší cenu i kdyby to mělo znamenat pár let čekání, nebo se poohlédnu po pejskovi nevhodnému do chovu (bývají za poloviční cenu tedy za cenu psa bez PP)
• Kupní smlouva, která Vás k něčemu zavazuje – i kdyby jen k tomu, že budete informovat chovatele jak se jeho odchov má, pro některé lidi může toto být svazující.

Rizika:

I pes s PP může onemocnět je to stále živý tvor, kterého štípne včela, dostane rýmu, může mít sem tam vyrážku. Samozřejmě se jim nevyhnou i závažnější choroby. Ale to nikomu ani lidem ne.

Pes bez PP:

výhody:

• Pořizovací cena – pouze zdánlivá výhoda

nevýhody:

• Pořizovací cena – není důvod platit za jakéhokoliv psa bez PP peníze, takovýto pejsek má být darován!!!
• Křížení často úzce příbuzných psů, které může způsobit vážné zdravotní a genetické defekty
• Nedoložitelný původ
• Exteriér – většinou naprosto neodpovídá inzerovanému plemeni
• Štěně je neočkované a neodčervené a mnohdy s falešným očkovacím průkazem
• Nenačipované
• Odběr štěně v příliš nízkém věku 4 – 5 týden (není možné odebrat v takto nízkém věku štěně od feny – porušení prováděcí vyhlášky 21/2013Sb. k zákonu na ochranu zvířat 246/1992Sb. Ve znění poz.předp. který určuje 50 dní! )
  
• Prodávající většinou není ani množitel sám, ale osoba nastrčená, která vám pouze předá štěně na benzínové pumpě a zinkasuje peníze.
• Žádná kupní smlouva a žádný chovatelský servis, případě jakéhokoliv problému nemáte koho kontaktovat.
• Neznáte sourozence svého psa, nikdy je neuvidíte a nemáte zprávy co se s nimi stalo ( neprodaná a neprodejná – nemocná, defektní) štěňata končí na ulici nebo v útulku v lepším případě.
• Nevíte jak byla fenka živena před porodem (nesprávná výživa březí feny se podepíše na jejím zdraví i zdraví štěňat)
• Nevíte kde a jak fenka porodila, ani jak byla živena štěňátka
• V případě plemen typu bull nemůžete v mnoha případech se psem vycestovat do zahraničí (např. Chorvatsko)
• A ani složit některé zkoušky Např. Lovecké zkoušky jsou podmíněné Průkazem původu.

rizika:

• Povaha, často se množí na jedincích, kteří nebyli kvůli povaze zařazeni do chovu (agresivita, psych. Labilita, bojácnost)
• Křížení často úzce příbuzných psů, které může způsobit vážné zdravotní a genetické defekty
• Zdravotní rizika neočkovaného a neodčerveného štěněte jsou velmi nákladné (částku kterou by jste zaplatili za psa s PP necháte za měsíc léčby malého štěněte u veterináře)

Voříšek

výhody:
Pořizovací cena – většinou je zdarma či za adopční poplatek
nevýhody:
Nevíte co Vám z něj vyroste, ale víte, že to bude 100% Voříšek
rizika:
Zdravotní, neboť nevíte co se s čím a jak křížilo. Štěně je neočkované a neodčervené, nenačipované, ale s tím se počítá.

Ještě váháte co si zvolit? Je pro vás problematika s PP versus bez PP nová? Přečtěte si další naše články

Jak mají vypadat správné doklady PP

FCI – CMKU průkaz původu

Jak si vybrat pejska

Pár rad jak si vybrat správného psího kamaráda shrnuto do několika otázek.

Jak si tedy vybrat pejska? Zodpovězte si nejprve těchto pár otázek, než se rozhodnete.

1.  Jsou v rodině děti?
2.  Kde bydlíme? Dům či byt?
3.  Jaké plemeno si mám vybrat?
4.  Budu umět psa správně vychovat?
5.  Mám dostatek času se psovi věnovat?
6.  Psa čistokrevného či křížence?

Toto jsou otázky na které si musíte odpovědět dřív než učiníte konečné rozhodnutí.

1. Nikdy nepořizujte psa uslyšíte-li větu „Mámo, táto já chci psa“, pes není odměna za vysvedčení ani vánoční dárek!

Jsou v rodině děti? Jaký vztah mají ke zvířatům, jak se chovají ke psům ve svém okolí? Kolik jim je let? Jak jsou děti zodpovědné?

Je spousta případů, kdy děti ve své blažené nevědomosti, nebo ve své zlobě proti povinnosti venčit psa vymyslí spoustu způsobů jak psovi ublížit. Uvědomte si, že jakkoliv zodpovědné a hodné dítě se o psa nedokáže řádně postarat. Psa si tedy pořizujete Vy!!!

Pes není plyšová hračka na hraní. Pes potřebuje pevný řád, spoustu péče a lásky, mezi toto opravdu nepatří spouštění psa na vodítku z druhého patra paneláku, pálení ocasu, házení psa z dvoumetrové výšky na čumák apod. Pes není hračka. Toto rozhodnutí záleží jen a jen na Vás.

2. Bydlíme v bytě nebo máme dům se zahradou?

Zásadní otázka při výběru velikosti psa – plemena jsou velikostně zařazena do 4 skupin mini – TOI, malá, střední a velká. Mini, malá a většina středních psů je vhodná pro chov v bytě, Střední a velká plemena vyžadují většinou více pohybu a větší teritorium, proto by měla být chována spíše v domech se zahradou.

3. Jaké plemeno si mám vybrat?

Jaký jsem člověk? Klidný a aktivní? Líný pecivál? Jaký pes se mi líbí?

Nejjednodušším kritériem je jaký pes se mi líbí, exteriér je ve většině případů rozhodující, ale neměl by být. Pes není módní doplněk, který za dva roky vyjde z módy, pes žije průměrně 10-15 let. Naopak sepište si seznam plemen, které se vám líbí, zjistěte si velikost dospělého psa, jeho povahu a jeho aktivitu.

Pro líného člověka bude temperamentní plemeno utrpením, pro aktivního člověka bude utrpením gaučový povaleč. Zaměřte se raději na plemena, která vám budou vyhovovat povahově, zavolejte chovatelům takovýchto plemen, zeptejte se na výstavě psů. Ale INFORMUJTE SE!

4. Budu umět psa správně vychovat?

Nepředpokládejte, že pokud umíte vychovávat děti, že to zvládnete. Argument, když jsem byl malý měli jsme psa, rozhodně nezaručuje správné psí chování. A jste si jistí, že jste zvládli výchovu svých dětí? Víte co dělají, když je nemáte pod dozorem?

Opět se informujte jak vychovatelné je Vámi vybrané plemeno, pozor u některých plemen najdete poznámku „Nepatří do rukou začátečníka“. Není to tam pro srandu, je to míněno dosti vážně. Projděte si pár psích školek a jednu si vyberte, začněte s výchovou ihned v 8 týdnech a ve třech měsících začněte navštěvovat psí školku. Rozhodně se Vám to vyplatí.

5. Mám dostatek času se psovi věnovat?

Důležité je uvědomit si, že štěně a následně dospělý pes se musí venčit a to není otázka oběhnutí paneláku, každý pes potřebuje 2-3 hodiny denně a to minimálně, musí se cvičit a to by měla být cca 1 hodina denně. Opravdu jste si jistí, že budete ochotni věnovat psovi tolik času?

6. Pes s PP nebo bez?

Jednoznačně čistokrevného s Průkazem původu. Není to tím, že máme chovnou stanici, ale vlastními zkušenostmi. Ano pes s PP bude něco stát, minimálně v řádu tisíc, ano pes bez PP je vetšinou kříženec za „pusu“ nebo zdarma. Což ovšem nevyváží několik nevýhod kříženců či tzv. čistokrevných bez PP.

Kříženec je sázka do loterie – jak vzhledová tak povahová, ale i zdravotní – doslova zajíc v pytli

Čistokrevný bez PP – už to spojení je děsivé, nic méně nenechte si lhát, z čistokrevného vrhu, oba rodiče mají PP, mohou vzniknout štěňata bez PP jen z několika málo příčin. Rozhodně to není omezený počet štěňat z vrhu, která mohou PP získat!!!! Tento nesmysl přestal platit již v dávno minulých dobách.

1. Nebyla dodržena min. doba od posledního porodu feny (to je ještě ta lepší verze)
2. Jeden z rodičů byl postižený gen.chorobou L2HGA/HC a u štěňat jsou potvrzeny (obrovské náklady spojené s léčbou a bez záruky na úspěch, v nejlepším případě se život psa zkracuje o třetinu)
3. Jeden z rodičů je sice čistokrevný, ale nemá status chovného psa – proč asi? (vyřazení z chovu je několik příčin – závažné vady proti standartu, negativní povahový rys, nositel obou gen.nemocí L2HGA/HC – nositel jedné může získat status chovný – či jiných dědičných chorob.)

Více o problematice PP versus bez PP se dozvíte v samostatném článku

Takže než se rozhodnete vybrat si pejska, zkuste zvážit pár otázek, co vlastně očekáváte od psa a od života s ním. 

Jak najít správného majitele?

Vzhledem ke stále rostoucí oblibě toho či onoho plemene je pro chovatele stále těžší najít a odhadnout správného majitele pro jeho vypiplaná štěňátka. Proto jsme se nechali inspirovat radami Anglického Parent Clubu pro začínající chovatele a po jejich vzoru jsme připravili seznam dotazů pro budoucí majitele štěňátek. Takže jak najít správného majitele?

Sociální sítě

Další a né zanedbatelnou možností je prověřit si budoucího majitele na sociálních sítích (Facebook, Twitter…) či jeho jméno jednoduše zadat do vyhledávače. Pokud se pohybuje na sociálních sitích, zkuste oslovit jeho přátele a vyžádat si reference. Můžete se také informovat ostatních majitelů, zda-li se s dotyčným již nesetkali.

Bohužel jako chovatel nemáte jiné možnosti na ověření budoucích majitelů, nezbývá Vám tedy než věřit. Věřit člověku a věřit tomu co Vám řekne. Což bohužel mnohdy nestačí, dejte na svůj první dojem – intuice Vás většinou nezklame.

Týrání zvířat

Podle portálu pes.help24.cz bylo v období květen 2010 – říjen 2012 bylo nahlášeno 588 případů týrání zvířat. A bohužel i mezi nimi může být Vaše štěňátko, Vámi vymazlené miminko. A to rozhodně nechce nikdo z nás.

Vždy riskujeme, že štěňátko skončí v rukou překupníka, množitele, či uvázané trvale někde na řetězu, že bude strádat nedostatkem lásky, hladem, či bude ozdobou k drahému kožichu. Tohle není život určený pro štěňátka jaký jim každý chovatel přeje.

Buďme přísnější, nechme si otevřená vrátka, drobnou formulací ve smlouvě, ptejme se a proveřujme si nové majitele, žádejme reference. Vždyť jim na nejméně 12 let svěřujeme naše děťátko.

40 otázek, které jsme po vzoru Parent Clubu vytvořili, snad Vám pomohou…..

[one_half] Prvních 10

• Jaký druh práce děláte a kolik hodin denně pracujete?
• Myslíte si, že pokud pracujete dlouho každý den, že štěně vydrží takto dlouho samo?
• Pokud by se jednalo o výjímečný stav, jak zabezpečíte štěňátko po tuto dobu?
• Jak budete řešit situace jako dovolená či pracovní cesty?
• Jste ženatý / vdaná?
• Jsou v rodině děti? uveďte věk a počet dětí
• Proč jste si vybrali toto plemeno?
• Jste připraveni na to, že Vám bude okolí říkat, že vlastníte bojové plemeno?
• Vlastnili jste někdy už Stafordšírského Bulteriéra?
• Pokud jste nikdy nevlastnili Stafordšírského Bulteriéra proč ho chcete nyní?[/one_half]

[one_half_last] Druhých 10

• Souhlasí všichni členové rodiny s Vaším výběrem plemene?
• Bude štěňátko Váš první pes?
• Bude se štěňátkem po celý den někdo doma? Pokud Ano kdo?
• Kde bude štěňátko žít a bydlet?
• Bude štěně žít s Vámi ve společné domácnosti nebo preferujete psa venku v kotci?
• Jsou ve Vašem bydlišti povoleni psy?
• Víte, že psi mohou být někdy nesnášenlivý k ostatním psům?
• Udělali jste si průzkum o konkrétním plemeni? Víte co Vás čeká?
• Uvědomujete si, že vlastnictví psa sebou nese další nemalé náklady?
• Uvědomujete si, že vlastnictví psa je závazek na nejméně 12 let?

[/one_half_last]

[one_half] třetích 10

• Víte, že správný vývoj štěnětě závisí na kvalitě krmiva? Jakou kvalitu krmiva preferujete?
• Jak a čím budete štěňátko krmit? Zjišťovali jste si jaké značky jsou vhodné?
• Co budete dělat koupíte-li si štěně s výstavními předpoklady a ono nesplní Vaše očekávání?
• Jste připraveni se vypořádat se všemi problémy, které mohou nastat?
• Uvědomujete si, že vlastnictví psa je časově náročné?
• Víte kolik času denně je potřeba věnovat konkrétnímu plemeni?
• Popište své zkušenosti se psy
• Co víte o výchově psa? A jak ji budete řešit?
• Budete ochotni nechat chovatele navštívit Vás ve Vašem domově před odebráním si štěněte?
• Umožníte chovateli vidět štěně(psa) v případě jakýchkoliv pochybností o jeho stavu?[/one_half]

[one_half_last] čtvrtých 10

• Budete rádi, abychom zůstali v kontaktu poté co si odnesete štěně domů?
• Bude moci chovatel kdykoliv navštívit štěně u Vás doma?
• O které štěňátko máte konkrétní zájem – uveďte proč
• K jakému účelu si štěně pořizujete?
• Pokud si štěně pořizujete pouze na mazlíka, budete ochotní ho v době pohlavní dospělosti nechat vykastrovat na doporučení chovatele?
• Máte Chovatelskou stanici?
• Máte doma jiná zvířata?
• Jaká a kolik? Jak budete řešit seznámení s nimi a příchod nového štěněte?
• Uvědomujete si, že soužití psa s jinými zvířaty může způsobit problémy? Jak je budete řešit?
• Uveďte referenční osoby[/one_half_last]

Pokud jste majitel či zájemce přečtěte si také články Jak si vybrat štěně a Je pro vás Stafordšírský bulteriér vhodný?

Kdo je kdo – teriéři typu bull

V tomto článku se chceme věnovat plemenům typu bull, jak je poznat, jací jsou vlastně „tito zabijáci“. Nejprve začneme seznamem plemen typu bull & terrier uznaných FCI, 3.skupina – teriéři, podskupina 3 – teriéři typu bull, jde o tyto plemena:

Bullteriér

Miniaturní bullteriér

Stafordšírský bullteriér

Americký Stafordšírský teriér

Toto jsou 4 plemena typu bul jak je uznává FCI a její členské organizace. Dále sem zařazujeme Amerického pitbullteriéra, který není prozatím FCI uznán, nicméně se jedná o čistokrevného jedince, který je registrovaný ADBA (American Dog Breeder Asociacion) případně její členskou organizací UKC. Jde tedy o národní plemeno USA. Zabrousíme lehce do historie jednotlivých plemen, popíšeme standardy a přidáme i fotografie, popíšeme tyto plemena i z hlediska jejich využítí v historii a jejich využití dnes.

Na počátku

Začneme tedy pěkně po pořádku, někdy v dobách dávno minulých se ve staré dobré Anglii někdo rozhodl, že zkříží bulldoka a teriéra (ani jeden z nich se nepodobal dnešním plemenům – anglický buldok a teriér). Teriér dnes označovaný a vymřelý staroanglický teriér měl bojovnost a lovecké vlohy, buldok zase mohutnost a klidnou povahu. Tímto křížením vzniklo v Anglii několik dnes již neexistujících plemen typu bull&terrier. Irům a Skotům se tento nápad zalíbil a přidávali do tohoto křížení i jiná plemena, mnohem vyšší, a tak vznikla další plemena typu bull&terrier.

Ve Spojeném Království se totiž jakékoliv křížení buldoka s jiným teriérem vždy označovalo jako pes – bull&terrier. Co to, ale byl pes označovaný jako buldog – podle jedné teorie to byl pes používaný při zápasech s býky, podle teorie druhé to byl pes jehož stavba a vzhled těla připomínali býka (silný krk, mohutná přední část těla, široký hrudník, užší pas a dobře osvalená záď). Tedy v podstatě to byl jakýkoliv mohutnější a hranatější voříšek.

Mnohem později, ale dříve než vzniklo jakékoliv dnešní plemeno teriér typu bull, se začali cesty křížení teprve tříbit a tím i značně rozcházet. Co se požadovalo? Mohutný pes se silným stiskem čelistí, teriéří energií a buldočí výdrží, silný pes, který dokáže zastavit kance nebo býka, ale přesto natolik obratný aby ulovil krysu.

Postupem doby

Někdy v 18.století se již pomalu začala jednotlivá plemena – bulterier a stafordšírský bulteriér přibližovat dnešním plemenům. Chovatelé si začali ujasňovat exteriér psů a jejich povahu, ai v této době vzniklo spousty plemen bull&terrier, které byli slepou uličkou. A také se začali těšit oblibě zápasy pes proti psovi. Naštěstí tyto zápasy neměli v Anglii dlouhého trvání.

Prvním vůbec dochovaným vyobrazením stafordšírského bulteriéra je olejomalba z roku 1812 od Georga Stubbse. Bulteriér je znám již kolem roku 1820. A přesto obě plemena vypadala jinak než dnes. A zatím co ve staré dobré Anglii se oceláři v Black country (Stafordršírký kraj) snažili docílit dněšního exteriéru Stafordšírského bulteriéra a James Hickins v Birginhemu se svými přáteli pak se snažili vykřížit bílého bull terriéra (což se jim nakonec povedlo) a zasloužili se tak o vznik plemene bull terrier, na druhé straně oceánu…………..

A zatím

Na druhé straně oceánu se zase farmáři snažili vykřížit velkého psa, který by dobře hlídal jejich farmy a byl i dobrým zápasníkem v arénách. Tento pes je dnes označovaný jako Pravý teriér. Po té co do Bostonu emigrovalo mnoho Irů ( ještě před rokem 1774), si sebou dovezli své psy. Jestli, jak uvádí některé zdroje se jednalo již o předky dnešních Pitbulteriérů (tzv. Old Family) nebo k Irskému buldogovi teprve v Americe přikřížili Pravého Terriéra, nebo jde o původního buldoka z Irska, při jehož křížení nebyl žádný teriér, není zcela jasné. Jak to doopravdy bylo se dnes již nikdo nedozví. Nakonec se Irům povedlo vykřížit psa, který odpovídal požadavkům amerických farmářů – velký silný, mohutný pes, s bojovným duchem a loveckými sklony, vytrvalý při hlídání stád a farem. Vzhledem k tehdejší oblibě psích zápasů i výborný zápasník. Pit se označovala aréna a tak pes dostal jméno Pitbull terrier.

Jak jsme však řekli na začátku buldogovitých psů bylo mnoho a Irští buloci byli odlišní od těch ve staré Anglii, lišili se především výškou, čili i při křížení s teriérem vznikala jiná plemena. Proto nelze zaměňovat či spojovat původ Pitbulteriéra a Bulteriéra nebo Stafordšírského bulteriéra. Pitbulteriér pochází z jiného křížení než Angličtí Bulterriéři a Stafordšírští bulteriéři. Americký stafordšírský teriér je pak odnoží Pitbulteriéra, ačkoliv mnozí tvrdí, že je jen jeho výstavní formou. Při křížení Amerického Pravého Teriéra (jak zněl původní název Amerického Stafordšírského teriéra) se kladl důraz především na jednotnost exteriéru, narozdíl od Pitbulteriérů, kde je kladen důraz spíše na povahu a GAME. Ale i přesto, že se většina lidí domnívá, že Pitbulteriér nemá exteriérový standard, tak má poměrně obsáhlý standard exteriéru.

Máme zde tedy dvě vývojové linie vzniklé ze vzhledově podobných psů – anglickou linii Bulteriér a Stafordšírský bulteriér a americkou Pitbulteriér a Americký stafordšírský teriér.

Jací tedy jsou teriéři typu bull?

Bulteriér a miniaturní bulteriér

– Obě tyto plemena mají stejný standard FCI a liší se pouze výškou, jsou to plemena typická svým tzv. klabonosem. Pes silné konstituce, svalnatý, vyvážený a aktivní, s bystrým, rozhodným a inteligentním výrazem. Odvážný, sebevědomý, s radostným přístupem k životu. Bez ohledu na velikost musí mít psi samčí výraz a fenky samičí. Bulteriér je gladiátorem mezi psy, je plný ohně a odvahy. Je vyrovnaného temperamentu a je schopen disciplíny.  Třebaže je tvrdohlavý, je mimořádně přátelský k lidem a obzvláště k dětem. Mnoho bulteriérů dnes pracuje jako canisterapeutičtí psi a mnoho jich je i mezi psy záchranáři.

Je to pes s velkou odvahou a velkým srdcem. Dodnes je využívám pro lovecké účely. Typickou barvou je bílá, ačkoliv dnes se vyskytují i barvy jako červená, tmává se žíháním. Výška bulteriéra je v průměru kolem 48 cm a je tedy zařen do středně velkých psů. Stejně jako Stafordšírský bulteriér je nenáročný, ale báječný společník. K výchově a výcviku je potřeba důslednosti, neboť má tvrdohlavost terriéra. Je to výborný sportovec a vyžaduje dlouhé procházky či jinou aktivitu. Je to pes pro aktivního člověka, ačkoliv dokáže být velkým lenochem.

Stafordšírský Bulteriér

Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý. Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem. V Anglii označovaný jako Babydog či Nanydog – pes chůva. Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes. Jediný pes jež má spolehlivost uvedenou již ve standartu. Jeden z mála psů své velikosti, ktarý fyzicky snese drobné dětské surovosti. Povahově vyrovnaný bez známek agrese vůči lidem. Nekonfliktní vůči jiným psům, konflikty nevyhledává, spíš se jim snaží vyhnout, neboť si je dobře vědom své síly. Ale není neobvyklé, že samci výzvu k boji přijmou.  Není tvrdohlavý a je velice inteligentní.

Je to aktivní pes milující dlouhé procházky a aportování. Není to hlídač a převážně nemá potřebu ani štěkat. Je to tedy velice tiché a klidné plemeno. Lehce vychovatelné, nicméně tvrdostí a drilem tomuto plemenu zlomíte duši. Pracují jako canisterapeuti u postižených dětí právě pro svou fyzickou odolnost, jsou využíváni v lovectví, převážně na černou zvěř. Ale hlavně jsou to domácí povaleči a mazlíci. Milují vše živé, až na ty krysy:-), dlouhé procházky, sporty, a vše co s ním budete dělat, byť je to třeba jen lenošení u televize. Je to pes společenský vyžadující neustálou přítomnost svých osob, není to tedy plemeno teritoriální. Jeho velikost se dá přirovnat např. ke kokršpanělovi – jde tedy o středně velkého psa v prům. 39cm velkého. Je nejmenší po minibulteriérovi (max. 35 cm) z plemen typu bull.

Americký Stafordšírský teriér

stafordšírský teriér by měl na svou velikost působit dojmem velké síly. Je dobře stavěný, kompaktní, svalnatý, avšak hbitý a elegantní, s velkým zájmem o své okolí. Měl by být podsaditý, ne dlouhonohý či lehký ve vzhledu. Jeho odvaha je příslovečná. Milují lidi, jsou mazlivý a nekonfliktní, v případě provokace a neustálých útoků od jiného psa se nechají strhnout, pak se dokáží velice efektivně bránit. Jsou poměrně výborní hlídači, svého pána a rodinu naprosto oddaně milují. Miluje děti a velmi dobře snáší jejich surovosti, právě pro svou fyzickou odolnost.

Potřebují sice důslednou výchovu, ale není problém, aby takovéto plemeno zvládl i začátečník pod vedením kynologického klubu či jiného výchovného programu pro psy. Dokáže být občas tvrdohlavý. Jsou klidní a vyrovnaní, bohužel je lze snadno špatnou výchovou zkazit. Potřebuje klidný a laskavý přístup k výchově, tvrdost je pro něj nepřijatelná, bohužel si spousta dnešních „majitelů“ neustále plete důslednost s tvrdostí. Dnes pracují v policejních složkách, v záchranářských centrech, a jsou výborní i pro canisterapii. Je to dle standardu ještě stále středně velký pes, nicméně stějně jako bulteriér bych je řadila již mezi ty velké. Průměrná výška je 46 cm.

Americký Pitbulteriér

Atlet mezi plemeny typu bull, vzhledově nejlehčí pes. Výška pitbula se obvykle pohybuje mezi 46 – 52 cm, (pro srovnání Německý ovčák má 55-65, fena 50-55), vzhledem k tomu, že je chován na povahu je naprosto nekonfliktní vůči lidem a dětem obzvlášť, dnes jsou pro svůj výborný čich používáni jako psi pro emigrační úřad v USA, ale i jako záchranářští psi. Jsou ostražití, ale né ostří, jsou to výborní hlídači, jsou-li k tomu vedeni.

Do chovu jsou zařazování přísně dle standardu exteriéru a dle výsledku GAME zkoušek (zkoušky povahy). Tělo Pitbulteriéra přípomíná osvaleného ohaře. Pitbulteriér je houževnatý, společenský, neagresivní, odvážný, čilý pes, má rád aktivní procházky a jakýkoliv typ sportu. Je soutěživý (má přece GAME). Je to naprosto oddaný ochránce. Při správné socializaci je nekonfliktní vůči jiným psům. Pozor import Amerického Pitbulteriéra registrovaného u ADBA stojí v řádech 10 tisíc! Je to pes s Osvědčením (Průkazem Původu).

Psí zápasy

Historie psích zápasů se dá datovat již do Starého Říma, nicméně jak se to má s psími zápasy, která plemena se používala v arénám a proti jakým zvířatům? Lze jednoduše psí zápasy rozdělit do tří kategorií – pes proti malému zvířeti – krysa, pes proti psovi, pes proti velkému zvířeti (býk, kanec).

Pro zápasy pes x psovi platila vždy tato pravidla:

1. pes byl před zápasen vykoupám majitelem protivníka – důvod – aby se zamezilo nesportovnímu jednání – jed, omamné látky. Což ovšem znamenalo, že pes byl naprosto nekonfliktní vůči lidem!

2. v aréně se pohybuje rozhodčí – nebylo přípustné aby jeden ze zápasících psů nadzvedl byť jeden pysk proti rozhodčímu, takovýto pes byl ihned diskvalifikován, což v té době znamenalo, že vyřazen z chovu a většinou byl utracen.

3. pes musí být naprosto ovladatelný – na povel musí protivníka pustit a nepokračovat v boji. I zde platilo, že pokud tak neučinil, byl diskvalifikován a následně vyřazen z chovu.

Jiná pravidla pak platila pro boj s ostatními zvířaty, zde bylo žádoucí, aby pes druhé zvíře co nejrychleji zabil, přirozeně se tak v psovi pěstoval lovecký pud hnaný až do extrému. Což znamenalo, že pes šel do arény již rozběsněný a častokrát se stalo, že kousnutí utržil i jeho majitel.

Pro zápasy s krysami byli velmi oblíbení předchůdci dnešních Jorkšírských teriérů, Pekingských Palácových psíků a další především malá plemena. Pro boj s býky se pak používala větší plemena – především předchůdci dnešních molosoidních plemen. Jak je vidět psí zápasy byly oblíbené napříč spektrem dnešních plemen. Nelze tedy perzekuovat plemena jen proto, že bojovala v arénách, do kterých jsme je nahnali my lidé.

Žádné z těchto plemen nikdy nebojovalo proti člověku! Nepoužívalo se ve vojenství – jako psi bojovníci.

Válečný – bitevní pes

Možná to některé zastánce „správné demokracie“ překvapí, ale již ve starověku a následně ve středoveku se s oblibou používali bitevní psy – převážně se jednalo o předchůdce dněšních Rotvajlerů, Boxerů, Dobrmanů a Molosů, velmi oblíbené byly Dogy či Bloodhoundi. Tito psi byly opravdu cvičeni na zabíjení lidí! Od starověku byli používány i zbroje pro psy, tak aby pes zůstal maximálně pohyblivý, nicméně témeř krytý tak, aby byl nezranitelný.

Za zápisu italského historika Blonda (1388 až 1463):

„Válečný pes musí odstrašovat již svým vzhledem stejně jako bojovou schopností. Je, s výjimkou svého pána, nepřítelem každého člověka. To znamená, že když se setká s někým, koho třeba i dobře zná a on nezůstane stát, vrhne se na něj a zatne mu zuby do těla.

Musí vystupovat proti všem lidem s velkou odvahou a na všechny vrhat nepřátelské pohledy. Tento pes byl již od raného mládí cvičen k boji. Byl veden lidmi, kteří měli ruku ovinutou hustými záhyby svého pláště, takže je pes nemohl prokousnout a takto chráněný člověk učil psa kousat. Když byl pes poštván, člověk utíkal pryč a byl psem napaden a stržen k zemi. Na zemi ležícího člověka pak pes zuřivě kousal. V dalším dnu pes cvičil zase s jiným člověkem, stejně chráněným a na konci výcviku se již pes dal poštvat na kohokoliv, na jehož stopu byl nasazen.
Po boji byli psi uvázáni na řetěz a na něm byli také krmeni. Tato cvičení se stále opakovala, až se pes stal prvotřídním zabíječem lidí.“

Nanci Cipri Schlexer: Muži a psi

Ve vojenském využití se psi používali po generace a skladba plemen zůstala téměř zachována, přibylo pár nových plemen Německý Ovčák, Československý Vlčák, Ruský Teriér, Velký knírač, Moskevský Strážní Pes, používáni byli i předchůdci dnešních Vlkodavů a Barzojů. Např. jednotky SS za druhé světové války měli oblíbené plemena – Německý Ovčák, Dobrman, Rotvajler, Velký Knírač. Plemena proti lidem jsou tedy služební plemena – většina ovčáckých a molosoidních plemen, velcí teriéři – Ruský, Elderteriér. Žádní teriéři typu bull.

Situace dnes

Do dnešních dob je většina těchto plemen stále používána policejními i vojenskými složkami na ostrahu majetku a na zastavení člověka. Jsou tedy již po mnoho a mnoho generací cvičeni proti lidem. Velkým problém je při nesprávném výcviku jejich psychická labilita a ta bohužel končí agresí.

Ať chceme nebo ne, problémem zůstávají špatně vedení tzv. Němečtí ovčáci, Rotvajleři, Dobrmani bez PP tedy kříženci a dnes oblíbený kříženec tzv. Rotbul – nejasného původu. Křízenci jsou vždy bez záruky povahy! Vyžadují vždy důslednou výchovu, která se bohužel u těchto plemen neobejde bez důraznějších metod výcviku. A nejsou to psi pro každého! Takovéto psi má občas problém zvládnout i zkušený kynolog, natož pak začátečník.

Ale žádní teriéři typu bull. Jde o naprosto nesmyslnou perzekuci psů, místo jejich nezopovědných majetelů. Statidtiky hovoří v tomto ohledu zcela jasnými čísly a teriéři typu bull v nich nečiní ani statistickou odchylku.

Vzhledem k těmto aspektům jsou kříženci stále nejnebezpečnější psi, v Kanadě kupříkladu platí zákon, že pes, který není chovným jedincem, nebo je to kříženec různých plemen musí být v době pohlavní dospělosti vykastrován. Velmi pěkné opatření a i poměrně funkční, pejskovi to život neohrožuje a majitelům se spíše uleví.

Jak a proč jsme si vybrali toto plemeno?

Stafík? S tímto dotazem se setkává asi spousta chovatelů a majitelů „Stafíků“. Jak a proč jsme si vybrali toto plemeno? Jednoznačně vyhrála povaha stafíka a vzhled byl bonus navíc. Ani nevím jak a kdy to vlastně přišlo, ale prostě milujeme psy „s placatou hlavou“. A při rozhodování, kterou že tu placatou hlavu si pořídíme, už hrála roli jen povaha.

Rozhodovali jsme se mezi plemeny typu bull, manžel chtěl původně tvrdohlavého anglického bulteriéra. Ale popravdě, mě se zdál až příliš svéhlavý a bohužel jsme ani nepotkali hezký vrh s pořádným a typickým klabonosem. Já zase původně chtěla Amerického Stafordšírského teriéra, ale ten byl zase velký. A s tou tvrdohlavostí na tom nebyl o moc líp.

Tak jsme začali pátrat po vhodném plemeni a ejhle ono existuje něco jako Stafordšírský bulteriér. A ono je to malý a má to úžasnou stavbu těla a hlavu :-). Přiznám se, že po vlastnictví několika voříšků za pusu či zdarma, bylo pro mne pročítání a objevování plemen FCI něco jako román s detektivní zápletkou.

Psal se rok 2000

A tak jsme již v roce 2000 věděli, že tohle chceme, protože to je ten pes pro nás. Exteriérově to co jsme si přáli. A povahově bychom si snad ani přát víc nemohli. A tak jsme se začali pídit po chovatelských stanicích, po tom kolik, že to štěně vlastně stojí, číst spousty a spousty informací. A asi během dvou letech jsme se rozhodli, že jakmile dostavíme domeček do obyvatelného stavu – koupíme štěně. A začali jsme vybírat ChS, nechtěli jsme černého ani tmavého, jsou krásní, ale v tmavé barvě se přece jen ztrácí jejich úžasný výraz. Prostě jsme se rozhodli, že chceme „oranžovou“ zlatou holčičku. Začali jsme chodit na výstavy, alespoň ty v dosahu, a koukat. Prohledávali jsme internet, tak dlouho, až jsme objevili stránky klubu stafíků, zažili jsme i jejich změnu vzhledu a obsahu, prostě jsme začali zcela vážně vybírat štěně.

Zjistili jsme, že pokud si štěně neobjednáte dopředu – tak na Vás nezbude. A my si optimisticky mysleli, že to proběhne – hele takhle holčička se mi líbí pojedeme si pro ni – no tak takhle jednoduše to fakt nešlo. Nakonec jsme se probrali tunou různě kvalitních stránek různých chovných stanic na internetu a měli jsme vybráno. Teď už jen zbývalo zjistit, zda budou v dohledné době štěňátka ze zlatého spojení a objednat si tu vytouženou holku.

Na podzim se narodí…

Tak se stalo na jaře 2008 a v listopadu se ten uzlíček narodil v ChS Fransimo Bohemia. A co byl další bonus? Jeli jsme si pro ni celých 5 km:-) S chovatelkou jsme se velmi spřátelili a stala se naší kamarádkou, jezdíme spolu na výstavy a pravidelně se i scházíme. Bez jejích rad a pomoci bychom se ve světe výstav a vůbec všeho co se týká chovu celkem ztratili:-) Prostě štěně se super servisem :-).  A dnes jsme hrdými majiteli již druhého odchovaného stafíka od naší kamarádky.

Jaký je stafík?

Na to si musí každý přijít sám:-) Ale v obecném rámci se dá říct, že je to plemeno, které je stejně líné jako aktivní, naši stafíci se dokáží válet celé hodiny s námi v posteli a trénovat „ležing“ stejně tak dobře dokáží běhat s páníčky po lese klidně celý den. Je to nekonfliktní plemeno, neútočí nikdy na nic jako první, vždycky, a to poměrně dlouho, se snaží konfliktu vyhnout. Pokud je, ale již vyprovokován dokáže se efektivně bránit. Většinou to však končí seštěkaným a oslintaným protivníkem na útěku. Jsou to skvělí sportovci, sport je baví – ono je vlastně baví všechno co baví vás:-). Pokud u toho páníček projevuje radost – tak je to sranda a u té žádný stafík nesmí chybět.

Co se týče dvounožců (lidí) tak ty stafíci milují bez rozdílu věku, pohlaví a výše bankovního konta 🙂 Prostě pokud to má dvě nohy tak se to přeci dá olízat a upusinkovat. K lidem o berlích či jinak postiženým, podvědomě tento stav vycítí, jsou, narozdíl od nás zdravých jedinců, jemní, citlivý a opatrní.

Ale abychom je jen nechválili – dokáží být i pěkní lumpové, dokáží vymyslet takové vylomeniny, které vás uvedou v nepříčetnost. Hrátky typu zbouráme dům, máme na denním pořádku. Ihned po vykoupání – nejlépe druhý den, musíme vlítnout do té „nejvoňavější“ louže na poli, ať má páníčka radost. A co je asi nejhorší – jak říká manžel „nedodávají se k tomu brzdy“, přivoláváte-li stafíka z větší dálky, tak prostě nebrzdí.

A co výcvik?

Stafík není drilovací pes, dril nesnáší.  Pokus o dril – provinilý výraz za co mě trestáš, musíte se naučit každý cvik zaobalit do hry. Stafík je i málo trpělivý, trpělivosti se musí naučit, a věřte, naučíte se i vy být neomezeně trpělivý. Ani si už dneska nevzpomenu, kolikrát po veliké lumpárně (rozkousané lino v kuchyni, moje brýle…) jsem se musela smát a počítat do deseti, protože náš stafík se tvářil tak dokonale provinile… A rozhodně to není hlídací pes. Spíše si musíte pořídit nějakého hlídače, aby Vám ohlídal Vašeho stafíka.

Je to prostě pes s velkým P, který si Vás dokonale omotá kolem prstu. Má obrovské srdce, které Vám bezvýhradně věnuje. Ale pozor má tendence být závislý na své lidské smečce. Doma, když je o samotě tak nevyje ani neštěká. Ale až přijdete domů……….tak vám svou radost a lásku projeví a to i dosti hlučně.

Stafík? Jeden nebo dva?

Takže proč právě Stafordšírského bulteriéra? Pro jeho báječnou povahu, radost z čehokoliv co s ním budete dělat, jeho energii a současně s tím i lenost, pro jeho obrovskou lásku k všemu živému (kromě myší a potkanů:-)). A časem, a to zjistíte rychle, vám jeden stačit nebude:-). Prostě pokud si chcete tuhle zhmotněnou psí lásku dokonale užít – tak jeden je málo.

Bojové plemeno je obchodní trik!

Titulek „pes pokousal dítě“ s fotkou plemene AST nebo SBT zaručí velkou sledovanost, či prodejnost bulvárního plátku. V článku se pak dozvíte, že se jednalo o křížence kdoví čeho, nebo Německého ovčáka. Bojové plemeno je obchodní trik! Nic víc nic méně. 

Nic méně pověst plemen typu bull je již ta tam, někteří novináři zachází až tak daleko, že si z Vašich stránek bezostyšně stáhnou fotku Vašeho chovného psa či fenky a naprosto v klidu ji použijí s titulkem „Kříženec Německého Ovčáka pokousal dítě“. Jedinou možnou obranou je pak dát takového novináře a jeho plátek k soudu, už jen proto, že se na Vaše fotografie vztahují autorská práva, navíc poškodil takovýto člověk pověst nejen Vaši ale i pověst chovné stanice, nemluvě o pověsti Vašeho mazlíka. Ač je naše chovná stanice poměrně mladá o tuto problematiku se zajímám již 10let. Někdy si sama říkám, že mě už opravdu unavuje někomu něco vysvětlovat, bohužel novináři a poslanci Tejc a Kořistka mě nenechají v klidu.

Jak a kde to všechno začalo?

V Německu někdy na přelomu století pokousal AST a Pit bull terrier dítě, které následně podlehlo zraněním. Neříkám, že to není tragická událost, ale následné šílenství a persekuce proti příslušníkům určitých plemen, kterou rozvířila média, se dala a dá opravdu v Německu přirovnat k holocaustu. Už však nikoho nezajímalo pozadí případu! Nikoho nezajímal fakt, že majitel byl  sedmnáctkrát trestaný asociál, který nedodržoval soudní nařízení mít psa vždy pod kontrolou, že pes mu měl být odebrán již dávno, minimálně pro špatné zacházení né-li týrání. Nikoho nezajímalo, zda soudní nařízení dodržuje.  Až došlo k neštěstí, veřejné mínění se obrátilo ne proti skutečnému viníkovi, ale proti nevinným psům.

Za hysterii mohou nekompetentní média! Vznikla termín Bojové plemeno. Politický populismus hloupých politiků byl pak příčinou srmti mnoha majitelů psů, kteří se stali obětí lynče svého okolí nebo úřednictva. 

„Konečné řešení“ Politický populismus!

Psi byli násilím odebírání majitelům a pokud jej majitel nechtěl vydat. Nebyl problém začít střílet jak po psech tak i po majitelích, tajné noční návštěvy veterinářů a vycházky, odvážení psů k přátelům do jiných zemí, schovávaní se před úředníky a policií se psy ve sklepích bylo na denním pořádku až do zrušení tohoto kontroverzního zákona. Psi byli zabíjeni po desítkách a stovkách, těla svážena v kontejnerech na skládky, kde byla hromadně pálena.
Fotografie z webu rtw.cz

Byly zavedeny zkoušky tzv. ostrosti – nehumáně a způsobem, který doslova týrá psa se zkoušela jejich ostrost – tedy napadení člověka. Z tohoto se mi vryl do paměti výrok jednoho německého úředníka „I když budu tomu psovi pálit čumák zapalovačem, tak mě nesmí kousnout!“. K tomu není co dodat.

A že Vám to něco připomíná? Že už jsme to zažili? Akorát to nebyli psi, ale lidé! Zákon, ať už jakkoliv kontroverzní, je jedna věc, jeho provádění však věc druhá. Opravdu chceme něco takového prožít? Dnes jsou to níže uvedená plemena a příště? Můžou to být plemena jiná, pak kočky a nakonec se třeba nebudou hodit Vaše děti, protože mají 5 z matematiky. Je zajímavé jak je toto téma populární u novinářů a zakonodárců vždy, když někoho pokouše pes a vždy, když se blíží volby. Jde pouze o reklamní trik na obyvatele naší země, kteří věří všemu, co se dočtou v bulváru. Jde pouze o zviditelnění se sebe sama či tv stanice nebo novinového plátku.

Fakta?

A jaká jsou fakta? Jaká je pravda o tzv. bojových plenemech? Dosti jednoduchá – bojové plemeno neexistuje!!! FCI – Mezinárodní Kynologická Federace dělí psi do 4 kategorií. 1) Psi ovčáčtí, služební, hlídací 2) Psi lovečtí 3) Psi společenští 4) Chrti dále do 10ti skupin a následně každou skupinu do několika tříd- skupina bojových plemen ani třída bojových plemen neexistuje. V dělení psů podle zaměření se taky takováto skupina nenachází. Čili jde o pouhý výmysl médií a zákonodárců, jež chtějí urvat kus popularity jen pro sebe.

Navrhovaný seznam tvz. bojových plemen

Americký staffordshirský teriér
Staffordshirský bulteriér
Anglický bulteriér
Argentinská doga
Brazilská fila
Dobrman
Rhodeský ridgeback
Rottweiler

Za nebezpečného psa se považuje i jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník skupiny psů, která je obecně známa jako pit bull terriér. Ani jedno z těchto plemen není a nebylo nikdy používáno proti člověku, čímž se naopak pyšní plemena jako je Německý Ovčák či Československý Vlčák, tito psi od nepaměti byli používání jako pracovní psi pro policii a armádu a jejich výcvik je úmyslně zaměřen na zastavení člověka.

Vzhledem k tomu, že pes nemá ruce zastaví jedině kousnutím. Pak je tedy otázkou, který pes nebo jak je chápáno tzv. bojové pleneno – pes proti lidem by měl být na seznamu uveden. Z níže uvedených veterinárních statistik zcela jasně vyplývá, že největším problémem je kříženec neznámého původu, Německý Ovčák a jeho kříženci a jezevčík.

Statistiky hovoří jinak!

Pro analýzu případů u nichž bylo v anamnese jednoznačně uvedeno, že pes pokousal byly získány údaje 48 psů vyšetřených laboratorně v roce 2000 ( I. -VIII.). V. tomto souboru představovali kříženci 33,3 % , němečtí ovčáci 18,7 %, jezevčíci 12,5%, pudli 8,3% kokři 4,2 %, dalmatini 4,2% . Z „vybraných plemen“ byli zastoupeni stejným dílem (2,1%) pouze dobrman a rotvajler. Významné je že u 69% daného souboru se jednalo o psy bez výcviku. Stejná analýza byla provedena u soboru psů klinicky vyšetřených pro poranění člověka v náhodně vybrané pražské veterinární ošetřovně.

V tomto souboru byl podíl zastoupených plemen velmi různorodý, představovali nejvíce případů (26,8%) němečtí ovčáci, 13,4% kříženci, 12,2% pudlové, 9,8 % jezevčíci, 7,3% kokři, 4,9% dobrmani, ostatní plemena byla pod hranicí 2,4 % a to mnohdy bez rozdílu velikosti např. kavkazští pastevečtí psi, pekinézové, Lhasa-apso atd. Stejně volený soubor ve městě kolem 100 000 obyvatel měl podle plemen obdobné, ale méně různorodé složení, nejvíce poranilo kříženců ( 34,3%), dále následovali němečtí ovčáci (20%), jezevčíci (11,3%) atd..

V daném souboru představovali 3 pitbulové, stejně jako rotvajleři, dalmatini, knírači a kokři skupiny 2, 8 %. Z tohoto sledovaného souboru psů, kteří poranili, nebylo 38,7% cvičeno. Snížení různorodosti zastoupených plemen bylo nejvýraznější v posledním sledovaném souboru – vesnickém regiónu 10 obcí. V tomto souboru představovali kříženci, kteří poranili člověka 50%, němečtí ovčáci 11,1%, pudlové, stejně jako jezevčíci představovali 5,6%. Z „vybraných plemen“ se v souboru vyskytli pouze dobrmani v 5,6%.

Našli zde nějaké bojové plemeno? Já ne, možná to bude způsobeno jeho neexistencí!

Kousnutí velkého psa ublíží víc? Nesmysl!

Argument, že kousne-li velký pes, způsobí horší zranění se také zákládá na obecně rozšířeném omylu. Kousnutí od velkého psa sice hrozivěji vypadá, ale není tak nebezpečné co se týká proniknutí do měkkých tkání, naopak menší a tenší zuby napáchají na měkkých tkáních více škody a je zde tím pádem i zvýšené riziko přenesení infekce. Argument, že velká plemena když kousnou tak nepustí, zatímco malé plemeno kousne a uteče – je už holý nesmysl, ano velký pes kousne jednou, protože jednou to stačí, malý psi většinou kousnou, poodběhnou a kousnou znova a znova – čili trhají.

12 kousnutí od jezevčíka, který převážně útočí ze zadu na oblast achylových pat, vás může upoutat trvale na invalidní vozík. Zatímco jednou kousnutí do nohy od velkého psa vám nejhůř sníží hybnost nohy – většinou však jen jizvu. A abych zamezila dohadům, ano pes mě pokousal a to hned tři a ano dodnes mám jizvy, a ne nebylo to bez příčiny. Žádný pes neútočí bez příčiny. Pokud ano a tyto případy jsou velmi ojedinělé, pak se jedná většinou o skrytou duševní poruchu daného pejska.

Naučte se chovat ke zvířatům!

Nehodlám zde vysvětlovat, jak jsou navrhovaná plemena mírumilovná vůči lidem a dětem. Jsou a mají to v povaze. Spíš hodlám appelovat na zdravý lidský rozum, aby nedopustili a nedovolili státu týrat psy a jejich majitele. Aby začali přemýšlet o svém chování vůči psům a informovali se, jak se správně chovat ke psům. Naučit své děti, že správným chováním vůči psům a jiným zvířatům se dá předejít mnoha zraněním. 

únor 2009

V Holandsku dostali rozum

Voľne preložené z mesačníka Svět psú (CZ) 2/2009, odo dnes dostupnému v stánkoch v SK.
Zaujímavosti V 1993 nadobudol platnosť nechvalne známy RAD= Regelung agressiver Tiere, Regulácia agresívnych zvierat, postihujúci tzv. Nebezpečné psy. APBT, AST a kríženci boli zabavovaní, odvážaní do táborov a utrácaní ! Udania majitelov a ich skrývanie psov, nočné venčenia, tajné návštevy veterinára boli normálne. Len v roku 2006 bolo zabavených 514 psov a z toho utratených 461 !

V roku 2007 sa podarilo zhromaždiť 40.000 podpisov proti tejto šialenosti. V Dordrechte sa uskutočnila aj bohoslužba za usmrtených psov a zložená skladba Pitbull Blues. Po 15 rokoch, v lete 2008, sa podarilo RAD konečne zrušiť ! Ukázalo sa, že napriek všetkým opatreniam sa štatistika pokúsaní nezmenila !!! Nový psí zákon chysta Holandsko teraz v roku 2009 a zatial platí predbežné opatrenie. Ktoré nedovoluje zabavenie a usmrtenie len na základe vonkajších znakov alebo príslušnosti ku plemenu.

Verme, že z tohoto smutného precedentu si vezmú ponaučenie aj naši zákonodarci a aj ti v zvyšku EU… Ani tá nejtvrdšia represia nič nezmôže a omnoho dôležitejšia je prevencia vychádzajúca zo znalostí chovania psov v pojitosti s osvetou medzi majitelmi psov a širšej verejnosti.

Zdroje k problematice BSL a bojové plemeno:

Další článek k tématu napsal pan Vojen Bena

Přečtětě si také článek „Kdo je kdo„

Archiv dokumentů, 1Metr