Canisterapie je pozitivní až léčebný kontakt psa a člověka. Existuje více definic canisterapie, jejich společným rysem však je, že pracuje s pozitivním vlivem psa na stav klienta, zejména psychický, ale také fyzický.

„Pouhou přítomností dokáže pes vyvolat dobrou náladu a kde nechybí dobrá nálada, jde i uzdravování zpravidla lépe.“

Jak canisterapie pomáhá?

Ch. JCh. Gold Princ Fransimo Bohemia

Canisterapie lze využít jak ke zklidnění a soustředění tak i k aktivizaci klientů. Jejím prostřednictvím lze působit i přímo na fyzický stav klienta. Zejména během polohování, při kterém využíváme vyšší tělesné teploty psa, než je teplota člověka a také pravidelných pohybů psího těla při dýchání.

Mezi základní metody, které jsou v canisetrapii používány patří
  • AAA (Animal assisted activities) – aktivity za přítomnosti, či asistence zvířete/psa, který zde působí především jako aktivizační a motivační prostředek
  • AAE (Amimal assisted education) – vzdělávací aktivity za přítomnosti či asistence psa
  • AAT (Animal assisted therapy) – terapie/léčba za přítomnosti či asistence zvířete /psa
  • AACR (Animal assisted crisies respons) – krizová intervence za přítomnosti či asistence zvířete/psa
Canisterapie příznivě působí v mnoha oblastech
  • citových schopností (hlazení,mazlení, komunikace se psem…)
  • rozumových schopností (cílená hra, rozšiřování slovní zásoby…)
  • pohybových schopností (jemná a hrubá motorika, házení míčků…)
  • relaxace (vliv na psychiku, duševní rovnováhu klienta…)
Formy Canisterapie

Canisterapie může probíhat formou individuální canisterapie s jedním klientem, skupinové canisterapie, nebo pobytové canisterapie. Nejvíce je využívána individuální a skupinová forma.

Přesto, že většina lidí vidí jen to pomáhání druhým. Je potřeba si uvědomit, že CT je náročná psychicky nejen pro psovoda, ale hlavně pro psa. Proto je mnoho lidí, kteří složí sice zkoušku, ale CT činnost s pejskem nevykonávají. Pes by neměl tuto činnost vykonávat více než 2 hodiny týdně. A psovod by měl umět číst v psovi i jemné náznaky únavy, aby mohl patřičně reagovat.

Jak vybrat štěně na CT

Často se setkávám s dotazem – jak si vybrat vhodné štěňátko na canisterapii a vždy odpovídám, že by mělo mít typickou povahu plemene. V podstatě neexistuje žádný univerzální návod na to, jaké štěně si vybrat. U štěňátek SBT není potřeba zdůrazňovat, že by rodičovský pár měl mít rád lidi. Naše plemeno je k lásce k lidem vyšlechtěno, čili máme jednu podmínku výběru štěněte již splněnou.

Povahu psa tvoří dědičnost, ale hlavně prostředí a výchova, které se mu dostane. Určitě bych nevolila nejklidnější, ale ani extrémně aktivní štěně z vrhu. Prostě optimální střed, štěně se zdravou dávkou odvahy a sebedůvěry.

A proto víc záleží na nás a na tom jak dokážeme pejska, již od štěněte, na kariéru canisterapeuta připravit sami. To je velmi důležité a přesto mnohdy opomíjené. Proto, abychom mohli štěně správně připravit, je třeba si nejdříve říci, co vše musí canisterapeutický pes umět a co vše musí vydržet.

Pro canisterapii není až tak důležitá slepá nadrilovaná poslušnost psa na úrovni IPO, ale naopak se klade více důraz na důslednou socializaci. Prvním předpokladem je, že pejsek musí mít rád lidi a sám vyhledává kontakt s lidmi. Rezervovaného pejska je zbytečné k této činnosti nutit. Pro CT tedy stačí poslušnost na úrovni ZOP (které jsou součástí zkoušky), dále musí umět spoustu drobností a dalších dovedností.

Co vše musí pejsek umět:
  • základní poslušnost (ZOP) – pes se na Vás musí spolehnout a vy na něj, že v případě jakékoliv situace poslechne (Nám se osvědčily i posunkové povely rukou nebo tiché povely)
  • brát si pamlsek předními zuby – bez kontaktu s klientovou rukou – zejména senioři mají jemnou kůži a kontakt se zoubkem psa by mohl mít krvavé následky ač nechtěné (proto by si pes měl pamlsek brát v klidu, ideálně na povel psovoda)

  • opatrnost – nesmí samou láskou klienty ani děti porazit jak kuželky (tady narážíme na to, že ne každý SBT je z tohoto důvodu vhodný, nicméně i akčního psa lze naučit klidu a opatrnosti)

  • ležení na místě v klidu po dobu nejméně 15 minut – polohování (jedna z nejtěžších činností pro pejska, může trvat až 20 minut) na pejska je odkládán klient hlavou, nohama, rukama – převážně se využívají větší psi, ale SBT pro svou konstituci lze využít spíše na přikládání ke klientovi – tj. pes leží vedle klienta a využívá se jeho tělesné teploty na prohřívání klienta
  • aktivace klidu ze vzrušení – důležité trénovat již od štěněte, pes by měl zvládnout ze vzrušení přejít do naprostého klidu na povel

  • je dobré, pokud umí nějaké triky – aportem počínaje, přes podávání pacek na pozdrav, či panáčkování, případně se jako pomůcky využívají i psí logické hračky, štěkání na povel, hledání předmětů, přenášení předmětů, nechat se obléknout, učesat……. čím víc kousků pejsek umí, tím lépe si pak psovod poradí s jakoukoliv klientelou

Teď to těžší, na co musí pejsek být zvyklý:
  • jakýkoliv zvuk, padání skla, berlí, lidí

  • hrubší manipulace se psem – tahání za uši, ocas, za kůži kdekoliv na těle, šlápnutí na nohu nebo na ocas, přikopnutí, bouchnutí berlí…. (autističtí klienti, děti, senioři se sníženou motorikou opravdu nejsou někdy k psovi jemní)

  • manipulace se psem (otírání pacek, prohlížení tlamy, hlazení, objímání, postavení na stůl)

  • invalidní vozík, deštník, berle, chodítko či jakýkoliv nezvyklý předmět

  • na děti, seniory, a pokud se vám poštěstí i socializace mezi postiženými

  • ideální je, je-li zvyklý na oblékání, česání

  • na manipulaci cizími osobami, chůze na vodítku s cizí osobou (povely však vydává majitel psa – být zvyklý na chůzi i u pravé nohy), ale i na to, že pejskovi dává povely cizí osoba

  • braní věcí z tlamy, sahání do tlamy cizími lidmi

  • sahání do misky, pití z misky s více psy

  • hlouček křičících dětí, lidí, nekoordinované pohyby

  • různé povrchy

  • větší počet lidí v malém prostoru

  • chůze u vozíku (trénuje se chůzí u kola – psovod vede kolo a pes jde v klidu těsně vedle kola)

Důraz na socializaci

Toto vše musí pejsek vydržet, testování povahy je nejvhodnější před samotnými CT zkouškami. Nemá cenu jít na zkoušky, abychom zjistili, že pejsek se bojí zvuků, nebo nesnese hrubou manipulaci se sebou. K té bohužel může dojít kdykoliv, pokud se pohybujete v CT u seniorů, nebo u osob s autistickým postižením. Reakce nesmí být v žádném případě agresivní, i za mírné vrknutí je pes vyřazen.

Může reagovat leknutím, ale není přípustné, aby se nadále bál. Při hrubém zacházení může kníknout bolestí, může i couvnout, ale nesmí reagovat agresivně nebo nadále bojácně. Jde o to prověřit a zvyknout psa na pro něj nepříjemné situace, či věci, bez projevu agresivní reakce. Nezapomeňte, že učení je hra a vše nepříjemné učíme přes pamlsky.

Nemá smysl však tyhle situace hrát

Pes to pozná, proto je velmi kladen důraz na socializaci. Výborné pro socializaci jsou restaurace, nákupní centra, kde se vyskytuje velká koncentrace lidí včetně invalidních lidí. Důležitá je i socializace mezi psy, jen málokdy pracuje jeden CT tým na jednom působišti (jeden CT tým – pes a psovod), obvyklejší je spolupráce 2-3 CT týmů.

Když tohle vše zvládnete a rozhodnete se CT provozovat, vyberete si sdružení ve vašem okolí. Kontaktujete jej a zde se dozvíte vše potřebné ohledně zkoušek, prověření pejska nebo přípravy ke zkouškám. Každé sdružení má rozdílné nároky a rozdílné požadavky na psa, přesto zkouška ZCP probíhá ve všech sdruženích dle ZŘ. Ve sdružení Cantes, se klade důraz na připravenost psa již před samotnou zkouškou, kdy je prověřena povaha a poslušnost.

Cantes poskytuje CT činnost na smlouvu a klientovi zcela zdarma, tedy na náklady CT týmu a v jeho volném čase. Jsou sdružení, ve kterých je CT činnost plně hrazena klienty. Jen předem zvažte, zda na to máte vy i pes po psychické stránce. Tato činnost je pro oba velmi náročná, a o to víc, budete-li ji vykonávat mezi postiženými dětmi.

 canisterapie canisterapie   canisterapie canisterapie canisterapie

Co nám o canisterapii říká

 zdroj: cs.wikipedia.org

Canisterapie (pojmenování vzniklo v ČR) je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na potřebné osoby, prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa nebo feny (canis = latinsky pes).

Kontakt se psem představuje účinné rozptýlení pro lidi trpící psychickými poruchami, depresí nebo pro ty, kteří se prostě cítí opuštěně. Například v domovech pro seniory nebo v dětských domovech. Kde je pes pro děti kamarádem a tvorem, o kterého se musí starat, a tak se lépe srovnají se ztrátou rodičů.

V ústavech pro mentálně a fyzicky postižené pes tvoří součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Velmi významnou a úspěšnou metodou je polohování.

Canisterapie se také uplatňuje jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Canisterapie zná tyto formy: aktivace, terapie, edukace a krizová intervence

Metoda a její účinky

Canisterapie má vliv na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka. Vliv je tedy zásadně dvojí – psychosociální a fyziorehabilitační. Canisterapeut může psem aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se (mluvenou řeč, neverbální projevy atd.) ale i motoriku (chůzi, pohyb paží, rukou a prstů atd.). Formou terapie – po stanovení si cíle s klientem.  Lze úzce spolupracovat s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychologem, ergoterapeutem, gerontologem, psychoterapeutem, zdravotním personálem atd.

Canisterapii lze úspěšně zařadit do okruhu sociální rehabilitace. Vykonavatel této činnosti však musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa i sociálních dovedností (komunikace s lidmi, empatie, zvládání krizových situací, náhled do psychologie člověka, znalost diagnóz zejména cílové skupiny, kterou psem ovlivňuje apod.).

Polohování

Metoda polohování existuje ve fyzioterapii již od 50. let 20. století. Jde o to, že pokud se postižený klient nemůže hýbat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, blokaci a procvičili svaly. Pes v polohování nahrazuje polštáře, které klienta podpírají. Díky své teplotě působí na klienta velmi příjemně a díky dýchání psa se většinou zklidní i dech postiženého. Největší výsledky jsou vidět u lidí trpících svalovými křečemi (spasticita) nebo třesem.

Technika polohování v canisterapii značí zejména dvě techniky – polohování relaxační a polohování rehabilitační. V obou případech speciálně trénovaného psa na tuto techniku „přikládáme“ pokud možno k odhaleným částem klientova těla, které chceme stimulovat = prohřát, uvolnit, aktivovat, aby si je klient uvědomil.

Pes má fyziologickou tělesnou teplotu oproti člověku o cca 1,5–2 stupně Celsia vyšší. Dochází k prohřátí a hlubokému prožitku čití v místech kontaktu se psem (tj. v ohybu kolenou, boky těla klienta ležícího na zádech či na břiše, záda klienta ležícího na boku, plosky nohou, šíje, tvář a temeno…). Ideální je obložit klienta více terapeutickými psy. Polohování je pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než 15–25 minut v kuse.

Běžně se výsledky polohování začínají projevovat již po 7. až 12. minutě. Úkon by měl probíhat v teplém, klientovi i psu příjemném prostředí bez rušivých vlivů (ruch – pohyb, pach, zvuky), jinak nemá účinnost. Tato technika byla poprvé zveřejněna a popsána v ČR – v Brně, českými canisterapeuty.

Stafforshire Bull Terrier de Orphanus

Autorská práva

Fotografie, stejně jako grafické podklady, stejně tak i texty, html kód, a vzhled webu je majetkem Chovatelské stanice de Orphanus a autora Olgy Fučíkové. Jakékoliv zneužití bez souhlasu autora je porušením zákona 121/2000 Sb. V případě zájmu, o naše fotografie či fotografie námi zveřejněné se souhlasem majitelů našich odchovů, nás kontaktujte.