Právní minimum pro chovatele 2. díl: Kdo je chovatel

V kynologické praxi je chovatel člověk, který odchovává štěňata v rámci registrované chovatelské stanice a řídí se pravidly příslušného chovatelského klubu a Českomoravská kynologická unie (ČMKU).

Z pohledu práva ale samotná existence chovatelské stanice neříká nic o tom, jak je chovatel právně zařazen. Právo nepracuje s pojmem „chovatel jako takový“ v kynologickém smyslu, ale posuzuje konkrétní činnost.

Chovatel v kynologické praxi

V kynologickém prostředí je chovatel osoba, která:

• je registrovaná v rámci kynologické organizace,
• vlastní nebo spoluvlastní chovatelskou stanici,
• realizuje odchovy v souladu s řády a standardy plemene,
• je evidována v systému FCI.

Tato definice je organizační a evidenční. Neřeší právní status osoby.

Chovatel z pohledu práva – po jednotlivých právních předpisech

1) Veterinární zákon (základní široká definice)

V zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, je pojem chovatel definován velmi široce.

Chovatelem je podle tohoto zákona každý, kdo zvíře vlastní nebo drží, případně se o něj stará, a to i přechodně. (Zákony pro lidi)

Tato definice je účelová pro oblast veterinární správy – tedy evidence, zdraví zvířat, nákazová opatření a povinnosti chovatele vůči státu.

Z tohoto pohledu je chovatelem prakticky každý majitel psa, kočky nebo jiného zvířete v zájmovém chovu.

2) Zákon na ochranu zvířat proti týrání

Další právní rovina vychází ze zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání.

I zde se pracuje s pojmem chovatel, ale opět nikoliv jako s profesí, nýbrž jako s osobou odpovědnou za zvíře.

Smyslem této úpravy není definovat chov jako ekonomickou činnost, ale stanovit minimální standard péče a odpovědnosti vůči zvířeti.

Chovatelem je tedy i zde každý, kdo má zvíře v péči, bez ohledu na to, zda jde o profesionální chov nebo běžné domácí vlastnictví.

3) Občanský zákoník – chovatel jako ekonomická činnost

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) s pojmem „chovatel“ samostatně systematicky nepracuje jako s definovanou kategorií.

Pro právní vztahy (zejména soukromoprávní, smluvní a odpovědnostní) je rozhodující nikoliv označení „chovatel“, ale povaha činnosti konkrétní osoby.

Pokud je činnost vykonávána:

• samostatně,
• soustavně,
• na vlastní odpovědnost,
• za účelem dosažení zisku,

může být posuzována jako podnikání podle § 420 občanského zákoníku.

4) Výsledek: jeden pojem, více právních významů

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem „chovatel“ nemá v českém právu jediný jednotný význam.

Naopak:

• ve veterinárním právu jde o široké označení držitele zvířete,
• v právu ochrany zvířat jde o osobu odpovědnou za welfare zvířete,
• v občanském právu se řeší ekonomická povaha činnosti, ne samotné označení.

5) Vztah ke kynologické praxi

Kynologická praxe (FCI/ČMKU systém) používá pojem „chovatel“ jako organizační a evidenční označení osoby, která odchovává štěňata v rámci registrované chovatelské stanice.

Tento význam je specifický pro kynologický systém a není totožný s právními definicemi ve státním právu České republiky.

Shrnutí

Pojem „chovatel“ v českém právu není jednotný.

• Veterinární právo: každý držitel nebo vlastník zvířete
• Ochrana zvířat: odpovědná osoba za zvíře
• Občanské právo: posuzuje se činnost, ne nálepka
• Kynologie: organizační označení v rámci chovatelského systému

Soukromá úvaha: proč by sjednocení názvosloví chovu ulehčilo praxi

Jedním z dlouhodobých problémů v oblasti chovu zvířat je rozdíl mezi terminologií kynologické praxe a právními pojmy používanými ve státním právu.

V kynologickém prostředí je chovatel osoba, která je registrovaná u mezinárodní organizace zastřešující chov psů (například Fédération Cynologique Internationale, případně její národní členské organizace), vlastní chovatelskou stanici a aktivně odchovává štěňata v souladu s platnými řády, chovatelskými předpisy a souvisejícími právními normami.

Tento pojem je úzce specializovaný a navazuje na strukturovaný systém chovu.

Oproti tomu občanské a související právní předpisy používají pojmy odlišně a funkčně. Například „chovatel“ ve veterinárním právu označuje každého držitele nebo vlastníka zvířete, zatímco v právu občanském není chovatel samostatně definovanou kategorií, ale spíše faktickým označením osoby podle povahy její činnosti.

Tento rozdíl v terminologii vede v praxi k častému nedorozumění, zejména při interpretaci odpovědnosti, smluvních vztahů a postavení stran.

Z praktického pohledu by bylo značným zjednodušením, kdyby existovala větší terminologická návaznost mezi kynologickým a právním prostředím.

Například:

• chovatel jako osoba registrovaná v mezinárodním kynologickém systému, která odchovává štěňata podle příslušných řádů a pravidel,
• majitel (vlastník) jako osoba, která má psa ve vlastnictví a nese odpovědnost za jeho každodenní péči a welfare.

Takové rozlišení by mohlo v praxi přispět k větší srozumitelnosti právních vztahů, jasnějším smluvním formulacím a snížení počtu situací, kdy se odlišné významy téhož slova promítají do sporů.

Nejde o změnu práva, ale o sjednocení jazyka, který by lépe odpovídal realitě chovu zvířat.

Právní minimum pro chovatele: od názvu chovatelské stanice po předání štěněte

Založení chovatelské stanice

Chovatelská stanice není jen hezký název na webu, rodokmenech a výstavních katalozích. Je to označení, které se stává dlouhodobou součástí chovatelské identity a reputace.

První právní krok, který budoucí chovatel řeší, je proto často výběr názvu. A tady je dobré rozlišit dvě věci, které se v praxi často zaměňují:

registrovaný název chovatelské stanice a ochranná známka nejsou totéž.

1. Název chovatelské stanice

Název chovatelské stanice se registruje přes příslušnou kynologickou organizaci a následně funguje jako jedinečný identifikátor chovu.

Chovatelská stanice pod hlavičkou FCI vzniká registrací názvu prostřednictvím národní kynologické organizace. V České republice tuto agendu zajišťuje Českomoravská kynologická unie (ČMKU), která je členem Fédération Cynologique Internationale (FCI).

Registrovaný název je následně chráněn v rámci mezinárodního systému FCI.

Podrobné podmínky registrace názvu chovatelské stanice stanovuje Směrnice ČMKU pro registraci chovatelských stanic.

Tento název ale sám o sobě není automaticky totéž jako ochranná známka podle práva duševního vlastnictví.

2. Ochranná známka – skutečná právní ochrana názvu

Pokud chce chovatel chránit svůj název jako značku, například pro:  web, oblečení, produkty, reklamu, vzdělávací materiály, chovatelské služby, je možné řešit ochranu prostřednictvím ochranné známky.

Ochranná známka dává vlastníkovi výlučné právo používat označení pro zapsané výrobky nebo služby a bránit se proti neoprávněnému užívání shodného nebo zaměnitelného označení.

V České republice se ochranné známky zapisují u Úřad průmyslového vlastnictví podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Co musí splnit název chovatelské stanice?

Název by měl být vybrán s rozvahou, protože po schválení už není možné jej libovolně měnit.

Podle pravidel registrace musí být název zejména:

• jedinečný a nezaměnitelný,
• odlišný od již registrovaných názvů,
• bez hanlivého nebo nevhodného významu,
• nesmí obsahovat přímo název plemene,
• nesmí být tvořen pouze číslem nebo písmenem,
• musí splňovat stanovený limit délky.

Důležité je také myslet dopředu. Název chovatelské stanice není vázaný na jedno plemeno, proto je vhodné zvolit označení, které bude dávat smysl i při případném rozšíření chovu.

Kdo může být majitelem chovatelské stanice?

Majitelem mezinárodně chráněného názvu chovatelské stanice může být pouze jedna právně způsobilá osoba.

To znamená, že chovatelská stanice nemůže být vedena jako společný majetek více osob.

Pokud například chov vedou partneři nebo manželé společně, je dobré si předem vyjasnit, kdo bude držitelem názvu a kdo bude mít práva k jeho používání.

Protože v praxi bývá největší problém právě u vět typu:

„vždyť jsme to budovali spolu“.

Registrace není totéž co ochranná známka

Samotný registrovaný název chovatelské stanice chrání označení v rámci kynologického systému.

Pokud ale chovatel buduje značku, může zvážit ochranu prostřednictvím ochranné známky.

Ta se řídí zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Ochranná známka může chránit například označení používané pro:

• webové stránky,
• oblečení,
• produkty,
• vzdělávací materiály,
• reklamní předměty,
• další služby.

Zápisem ochranné známky vzniká vlastníkovi právo bránit se proti neoprávněnému užívání stejného nebo zaměnitelného označení.

Více informací poskytuje Úřad průmyslového vlastnictví České republiky.

Co si ověřit před registrací názvu?

Než požádáte o registraci názvu, vyplatí se prověřit:

• zda již neexistuje stejný nebo podobný název,
• zda není chráněný jako ochranná známka,
• zda je dostupná doména,
• zda jsou dostupné profily na sociálních sítích.

Protože vybudovat značku deset let a následně zjistit, že název nelze používat, je velmi nepříjemná varianta.

Kdo vlastní web, logo a obsah?

Název chovatelské stanice je pouze jedna část značky.

Samostatně existují práva k:

• logu,
• fotografiím,
• textům,
• grafice,
• webu,
• databázím a materiálům.

Je vhodné mít jasno, kdo je vlastníkem těchto věcí.

Například webové stránky vytvořené na zakázku by měly mít smluvně vyřešeno, že po zaplacení a předání patří majiteli chovatelské stanice, nikoliv jejich tvůrci.

Jo, na konec prvního dílu bych nedávala jen technické shrnutí, ale takovou tu „uzavírací“ část, která zároveň připraví půdu pro pokračování. Něco ve stylu:

Závěrem: chovatelská stanice není jen název, ale právní a reputační základ chovu

Založení chovatelské stanice je pro mnoho chovatelů splněný sen. Za každým názvem ale není pouze logo nebo podpis pod rodokmenem – je za ním odpovědnost, historie a práce, kterou chovatel buduje roky.

Správně zvolený a registrovaný název je první krok. Stejně důležité je ale myslet i na další věci, které s chovem souvisejí – vlastnictví značky, ochranu obsahu, smluvní vztahy i jasná pravidla komunikace s budoucími majiteli odchovů.

Dobře nastavené minimum nemá být nástrojem proti lidem, kteří si pořizují štěně. Naopak. Má chránit obě strany a předcházet situacím, kdy se dobrý úmysl a důvěra časem promění ve spor.

Protože profesionální chov není pouze o tom přivést na svět zdravá štěňata. Je také o tom mít jasno v tom, co chovatel nabízí, co může garantovat a jaké informace předává dál.

V další části se podíváme na další důležitý krok – jak správně nastavit vztah s budoucím majitelem štěněte, od rezervace až po kupní smlouvu.

← Zpět

Norování – co to je, jak probíhá a jak funguje v praxi v ČR

Ačkoli se o něm často mluví velmi jednoduše, ve skutečnosti jde o činnost, která má jasná pravidla, omezení a také důležitý vliv na chov a výcvik psů i regulaci zvěře.

Co je norování

Je to metoda lovu, při které pes pracuje v podzemní noře a má za úkol vyhledat, označit nebo vytlačit zvěř z jejího úkrytu.

Používá se zejména u druhů, které:

• žijí v norách (lišky, jezevci),
• jsou obtížně dostupné jinými metodami lovu,
• mohou způsobovat škody v krajině nebo hospodářství.

Nejde ale jen o samotný lov. Je také důležitou součástí výcviku pracovních psů, kteří si díky němu rozvíjejí odolnost, samostatnost a kontrolu v náročných podmínkách.

Jak norování probíhá

V praxi se provádí buď v přirozených norách, nebo v umělých norách, které jsou speciálně konstruované pro výcvik a kontrolovanou práci psa.

Typický průběh:

• pes je puštěn do nory na povel psovoda,
• uvnitř pracuje samostatně podle pachu zvěře,
• zvěř je buď vyhnána ven, nebo označena,
• psovod má nad situací kontrolu a sleduje průběh z povrchu.

V posledních letech se klade velký důraz na bezpečnost psa i zvěře a na kontrolovaný průběh celé situace.

Výcvik norných psů

Norná plemena psů byla vyšlechtěna právě pro práci v podzemí. Typicky jde o teriéry a jezevčíky, kteří mají silný lovecký pud, odolnost a schopnost samostatně pracovat v uzavřeném prostoru.

Výcvik:

• probíhá postupně a pod dohledem,
• učí psa ovládat přirozený instinkt,
• rozvíjí poslušnost v extrémních podmínkách,
• zajišťuje, že pes reaguje na povel, ne jen na pud.

Pravidla norování v České republice

Norování je v České republice regulováno mysliveckou legislativou a dalšími předpisy, které stanovují, kdy a jak je možné ho provádět.

Důležitým cílem regulace je ochrana zvěře v citlivých obdobích a zajištění etického přístupu k lovu.

Umělé nory a výcviková zařízení

Pro výcvik psů se často používají umělé nory, které simulují přirozené podzemní prostředí.

Tyto stavby mají přesně dané parametry:

• bezpečný prostor pro psa i zvěř,
• kontrolované vstupy a výstupy,
• možnost sledování průběhu práce psa.

Umělé nory umožňují trénink bez rizika pro volně žijící zvěř a zároveň poskytují psům realistické podmínky.

Význam norování v praxi

Norování má v současnosti několik funkcí:

• regulace populace lišek a jezevců,
• ochrana drobné zvěře,
• výcvik pracovních psů,
• udržování loveckých dovedností norných plemen.

Zároveň ale patří mezi nejdiskutovanější způsoby lovu, protože propojuje etiku, tradici a moderní přístup k ochraně zvířat.

Shrnutí

Norování je specifická, řízená činnost. Je pevně svázaná s legislativou, tradicí myslivosti i chovem pracovních psů.

Bez ohledu na různé názory zůstává faktem, že jde o systém, který má v české krajině své místo a jasně definovaná pravidla.

← Zpět

Zákaz norování

Zákaz norování budí emoce, ať jste pro či proti, pojďme se zamyslet nad fakty a nad širšími souvislostmi.

Liška se smí lovit pouze v období kdy nemá liščata (typicky v zimě), v důsledku pravidelného očkování lišek u nich téměř vytratila vzteklina, jejich stav se od té doby zvedl až 4 násobně (dle odhadů ČMMJ).

Liška je predátor – loví, a ne neloví jen slabé a nemocné kusy, loví široké spektrum kořisti podle dostupnosti. Od zajíců až po vaši slepici na zahradě. Proto roste počet lišek na okrajích měst.

Přirození predátoři lišky v ČR

Vlk, rys, medvěd či velcí dravci ji mohou příležitostně usmrtit, jejich početnost však není natolik vysoká, aby významně ovlivňovala stavy lišek na úrovni celé republiky.

Liška je nejpočetnější šelmou v ČR, vyšší stovky tisíc versus nižší stovky až nižší tisíce vlků a rysů, medvědů.

Liška se velmi dobře přizpůsobuje rizikům i změnám prostředí. Takže když budete chodit lišku hlídat na posed, ona v době kdy tam budete – buď nevyleze z nory nebo se stáhne na území, kde nejste a nevidíte.

Většina lišek v ČR je ulovena: na čekané, vábením a na druhém místě norováním.

Norování se v době přítomnosti mláďat nepoužívá a není přípustné používá se jen mimo reprodukční fázi.

Legislativně i prakticky je to nastavené tak, aby nezasahovalo do odchovu (toto plus úspěšnost očkování na vzteklinu zvýšilo stavy lišek)

Pokud bychom lišku přestali lovit, může být roční nárůst populace podle některých odhadů až kolem 30 %, než začnou výrazněji působit přirozené regulační mechanismy.

• nižší reprodukční úspěšností při vysoké hustotě populace
• nemocemi (prašivina, psinka, parazité)
• ale i nelegálním lovem do pastí

Příroda je velmi propojený stroj – pokud nechám přemnožit jeden druh bez přirozeného predátora, může zdecimovat dočasně populaci jiných druhů, v tomto případě zajíců, koroptví, bažantů, dokonce i těch hrabošů, kun, ….

Za několik let by se systém pravděpodobně začal vracet k nové rovnováze, otázkou však zůstává, jak výrazné populační výkyvy by během této doby nastaly.

Lišky budou více lovit v příměstských oblastech (okrajové čtvrti měst) u vesnic jsou běžné, jen jich bude více.

Liška je dosti teritoriální a území není neomezené, stejně jako hrabošů, zajíců a ptactva není neomezené množství.

Lišky začnou velmi pravděpodobně šířit choroby a parazity nebezpečné i pro člověka, vyšší populace = pravděpodobně vyšší výskyt a paradoxně vyšší úmrtnost na tyto choroby.

Držení lišek v ČR

• Základní právní rámec – Opírá se hlavně o:
• zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti
• vyhlášku č. 244/2002 Sb. (provádění některých ustanovení)
• vyhlášku o době lovu (č. 245/2002 Sb.)
• veterinární předpisy (SVS + zákon o veterinární péči)

✔️ povoleno pouze když:

• jde o záchrannou stanici / rehabilitaci zvířat
• jde o zoologickou zahradu
• nebo výjimečně o speciální povolení (výzkum, chovné zařízení)

Jelikož nežijeme v ideálním světě a ani s ideálními lidmi potkáte i starší menší zařízení.

Nicméně zákony ČR a řády ČMMJ stanovují pravidla chovu a držení lišky pro kynologické účely. Kontroly jsou časté, byrokracie šílená.

Co se stane při zákazu norování

Z tzv. norníků se přes noc nestanou „gaučáci“ změna chování u psa je práce na několik generací.

Tzn. že při změně účelu využití plemene je potřeba široké chovatelské základny, která bude provádět selekci chovu, tak, aby změnila trvale přirozené chování psů.

Co to bude znamenat v praxi

Pes neztratí geneticky danou vlastnost pro kterou byl šlechtěn po desítky generací, vydáním zákazu norování.

Psi tento pud (behaviorální chování) bude mít stále, stále budou vnikat do nor a stále budou dělat to co jim velí jejich přirozenost.

ALE (!) – nekontrolovaný a nenaučený pes nebude ovladatelný a povede to k:

• víc samostatných vstupů do nor
• menší spolupráce se psovodem
• vyšší riziko „zaseknutí “
• horší predikovatelnost psa

Bez odpovídajícího výcviku lze očekávat více problémových situací souvisejících s přirozeným chováním těchto plemen.

Norování se řídí přísnými pravidly a tato pravidla byla ještě zpřísněna

• bez kontaktní norování (pes a liška či jezevec jsou odděleni mříží)
• kontrolovaný výcvik – bez něj budou opravdu průšvihy
• kontrolované norování (pouze na povel nikoliv řízen pouze přirozeností psa)
• konstrukce umělé nory má přesná pravidla….

Proč se loví zvěř

• protože území ČR má omezený prostor,
• protože města se rozšiřují a zmenšuje se tak vhodná krajina pro zvěř,
• protože existují složité výpočty na to kolik krajina bezpečně uživí kterého druhu zvěře bez toho, aby způsobovali výraznou škodu lidem, zemědělcům a lesům (okus stromů atd..)
• protože chybí přirození predátoři – vlci, rysové a medvědi, musel tuto úlohu převzít člověk,
• protože kulturní krajina je fragmentovaná a nežijeme v divočině,
• protože nemoci a parazité
• protože se udržuje populace v mezích, které jsou dlouhodobě slučitelné s krajinou, hospodařením a zdravím zvěře
• protože neregulovaná zvěř by znamenala riziko pro lidi, domácí zvířata a hospodářská zvířata. A to jak zdravotní, tak prostorové a vyvolávající konflikty.
• protože neregulace by mohla znamenat nerovnováhu systému

Kdybychom zakázali lov zvěře úplně

• bude ekosystém po nějakou dobu (odhady se různí) nestabilní – bude vznikat jak přemnožení tak decimace druhů a bez naprosté odhadnutelnosti – to může (a nemusí) mít za následek i vymizení některých druhů zvěře z našeho území
• některé zejména invazivní druhy zvěře mohou (ale nemusí) začít vytlačovat přirozené obyvatele našich lesů a polí, luk a hájů

Otázkou proto není, zda je možný zákaz norování. Otázkou je, zda zákaz skutečně vyřeší problém, který má řešit, nebo pouze vytvoří problémy nové.

Pokud má být zákaz norování obhajován jako opatření ve prospěch welfare zvířat, pak by jeho zastánci měli doložit, že skutečně povede ke zlepšení situace.

To podle mého názoru zatím přesvědčivě prokázáno nebylo. Zákaz norování není tudíž na místě zakazovat.

← Zpět

Emotional Support Animal: Pes jako emocionální podpora.

Emotional Support Animal: Myšlenka, že pes může být člověku terapeutickým partnerem, není nová. Lidé od nepaměti vyhledávají u svých zvířat útěchu, pocit bezpečí a blízkost. Teprve v posledních desetiletích se začaly role zvířat více formalizovat.

V USA tak vznikla kategorie Emotional Support Animal (ESA) – zvíře doporučené lékařem jako forma podpory pro člověka s psychickými obtížemi, které však není asistenčním psem, neprochází speciálním výcvikem a jeho úkolem není provádět konkrétní úkony.

Přesto může mít pro svého majitele obrovský význam.

Pojďme se podívat na to, proč ESA systém vznikl, jak přesně funguje, co se o něm ví z praxe a jestli by podobný model mohl dávat smysl i u nás, v České republice.

Proč se v USA objevil koncept Emotional Support Animal?

ESA vznikli jako reakce na narůstající počet lidí, kteří trpí psychickými onemocněními a pro které pouhá přítomnost zvířete představuje významnou podporu.

Mnoho pacientů popsalo, že jim jejich pes pomáhá zvládat úzkosti, panické ataky, deprese, chronický stres nebo pocity izolace.

Lékaři začali tyto přínosy vnímat a potvrzovat, a proto byla vytvořena možnost, aby pacient získal oficiální doporučení, které mu umožní mít své zvíře i tam, kde by to jinak nebylo možné.

Šlo tedy o systém, který měl pomoci zlepšit život lidem, kteří sice nepotřebují plnohodnotného asistenčního psa, ale pro které má zvíře zásadní terapeutický význam.

Co ESA – Emotional Support Animal pes není – a proč je to důležité

Důležité je zdůraznit, že ESA není asistenční ani služební pes.

Nemá výcvik, který by mu umožnil pomáhat například nevidomým, lidem se záchvaty nebo pohybovým omezením.

ESA pes není „průkazka“, která umožní přístup všude. Jde o specifickou formu podpory, která vyžaduje lékařské doporučení a která je uznávána jen v určitých situacích (např. bydlení).

Časté zneužívání systému – zejména na letištích, kde lidé vydávali své psy za ESA, aby mohli cestovat zdarma – vedlo v USA k zpřísnění pravidel. Federální úřady postupně omezily výhody ESA psů na menší výčet situací a přísněji definují, jak má lékařské potvrzení vypadat.

Má podobný systém smysl i pro Českou republiku?

Otázka, zda by se ESA koncept měl objevit i v Česku, je zajímavá – a není jednoduchá. Česká legislativa zatím takovou kategorii nezná. Máme terapeutické psy, canisterapii a asistenční psy, ale nic mezi tím.

Přesto existuje skupina lidí, kteří by z ESA systému mohli těžit: lidé s úzkostmi, depresivními epizodami nebo osamělostí, pro které je pes velkou oporou.

Zároveň je realitou, že mnoho českých majitelů se již dnes spoléhá na svého psa jako na stabilizační prvek každodenního života – jen bez formální podpory.

Zavedení ESA by však vyžadovalo jasná pravidla, aby nedošlo k chaosu nebo zneužívání, které nastalo v USA před zpřísněním regulací.

Musela by vzniknout jednotná kritéria, kdo může ESA doporučit, v jakých situacích by měl pes výhody a jak zajistit ochranu veřejnosti i zvířat.

Přesto je myšlenka ESA inspirativní. Je to systém, který vychází z jednoduché pravdy: emocionální zdraví je stejně důležité jako to fyzické, a zvíře může být legitimní součástí péče o něj.