Právní minimum pro chovatele: od názvu chovatelské stanice po předání štěněte

Založení chovatelské stanice

Chovatelská stanice není jen hezký název na webu, rodokmenech a výstavních katalozích. Je to označení, které se stává dlouhodobou součástí chovatelské identity a reputace.

První právní krok, který budoucí chovatel řeší, je proto často výběr názvu. A tady je dobré rozlišit dvě věci, které se v praxi často zaměňují:

registrovaný název chovatelské stanice a ochranná známka nejsou totéž.

1. Název chovatelské stanice

Název chovatelské stanice se registruje přes příslušnou kynologickou organizaci a následně funguje jako jedinečný identifikátor chovu.

Chovatelská stanice pod hlavičkou FCI vzniká registrací názvu prostřednictvím národní kynologické organizace. V České republice tuto agendu zajišťuje Českomoravská kynologická unie (ČMKU), která je členem Fédération Cynologique Internationale (FCI).

Registrovaný název je následně chráněn v rámci mezinárodního systému FCI.

Podrobné podmínky registrace názvu chovatelské stanice stanovuje Směrnice ČMKU pro registraci chovatelských stanic.

Tento název ale sám o sobě není automaticky totéž jako ochranná známka podle práva duševního vlastnictví.

2. Ochranná známka – skutečná právní ochrana názvu

Pokud chce chovatel chránit svůj název jako značku, například pro:  web, oblečení, produkty, reklamu, vzdělávací materiály, chovatelské služby, je možné řešit ochranu prostřednictvím ochranné známky.

Ochranná známka dává vlastníkovi výlučné právo používat označení pro zapsané výrobky nebo služby a bránit se proti neoprávněnému užívání shodného nebo zaměnitelného označení.

V České republice se ochranné známky zapisují u Úřad průmyslového vlastnictví podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Co musí splnit název chovatelské stanice?

Název by měl být vybrán s rozvahou, protože po schválení už není možné jej libovolně měnit.

Podle pravidel registrace musí být název zejména:

  • jedinečný a nezaměnitelný,
  • odlišný od již registrovaných názvů,
  • bez hanlivého nebo nevhodného významu,
  • nesmí obsahovat přímo název plemene,
  • nesmí být tvořen pouze číslem nebo písmenem,
  • musí splňovat stanovený limit délky.

Důležité je také myslet dopředu. Název chovatelské stanice není vázaný na jedno plemeno, proto je vhodné zvolit označení, které bude dávat smysl i při případném rozšíření chovu.

Kdo může být majitelem chovatelské stanice?

Majitelem mezinárodně chráněného názvu chovatelské stanice může být pouze jedna právně způsobilá osoba.

To znamená, že chovatelská stanice nemůže být vedena jako společný majetek více osob.

Pokud například chov vedou partneři nebo manželé společně, je dobré si předem vyjasnit, kdo bude držitelem názvu a kdo bude mít práva k jeho používání.

Protože v praxi bývá největší problém právě u vět typu:

„vždyť jsme to budovali spolu“.

Registrace není totéž co ochranná známka

Samotný registrovaný název chovatelské stanice chrání označení v rámci kynologického systému.

Pokud ale chovatel buduje značku, může zvážit ochranu prostřednictvím ochranné známky.

Ta se řídí zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Ochranná známka může chránit například označení používané pro:

  • webové stránky,
  • oblečení,
  • produkty,
  • vzdělávací materiály,
  • reklamní předměty,
  • další služby.

Zápisem ochranné známky vzniká vlastníkovi právo bránit se proti neoprávněnému užívání stejného nebo zaměnitelného označení.

Více informací poskytuje Úřad průmyslového vlastnictví České republiky.

Co si ověřit před registrací názvu?

Než požádáte o registraci názvu, vyplatí se prověřit:

  • zda již neexistuje stejný nebo podobný název,
  • zda není chráněný jako ochranná známka,
  • zda je dostupná doména,
  • zda jsou dostupné profily na sociálních sítích.

Protože vybudovat značku deset let a následně zjistit, že název nelze používat, je velmi nepříjemná varianta.

Kdo vlastní web, logo a obsah?

Název chovatelské stanice je pouze jedna část značky.

Samostatně existují práva k:

  • logu,
  • fotografiím,
  • textům,
  • grafice,
  • webu,
  • databázím a materiálům.

Je vhodné mít jasno, kdo je vlastníkem těchto věcí.

Například webové stránky vytvořené na zakázku by měly mít smluvně vyřešeno, že po zaplacení a předání patří majiteli chovatelské stanice, nikoliv jejich tvůrci.

Jo, na konec prvního dílu bych nedávala jen technické shrnutí, ale takovou tu „uzavírací“ část, která zároveň připraví půdu pro pokračování. Něco ve stylu:

Závěrem: chovatelská stanice není jen název, ale právní a reputační základ chovu

Založení chovatelské stanice je pro mnoho chovatelů splněný sen. Za každým názvem ale není pouze logo nebo podpis pod rodokmenem – je za ním odpovědnost, historie a práce, kterou chovatel buduje roky.

Správně zvolený a registrovaný název je první krok. Stejně důležité je ale myslet i na další věci, které s chovem souvisejí – vlastnictví značky, ochranu obsahu, smluvní vztahy i jasná pravidla komunikace s budoucími majiteli odchovů.

Dobře nastavené minimum nemá být nástrojem proti lidem, kteří si pořizují štěně. Naopak. Má chránit obě strany a předcházet situacím, kdy se dobrý úmysl a důvěra časem promění ve spor.

Protože profesionální chov není pouze o tom přivést na svět zdravá štěňata. Je také o tom mít jasno v tom, co chovatel nabízí, co může garantovat a jaké informace předává dál.

V další části se podíváme na další důležitý krok – jak správně nastavit vztah s budoucím majitelem štěněte, od rezervace až po kupní smlouvu.

Související články