Právní minimum pro chovatele 2. díl: Kdo je chovatel

V kynologické praxi je chovatel člověk, který odchovává štěňata v rámci registrované chovatelské stanice a řídí se pravidly příslušného chovatelského klubu a Českomoravská kynologická unie (ČMKU).

Z pohledu práva ale samotná existence chovatelské stanice neříká nic o tom, jak je chovatel právně zařazen. Právo nepracuje s pojmem „chovatel jako takový“ v kynologickém smyslu, ale posuzuje konkrétní činnost.

Chovatel v kynologické praxi

V kynologickém prostředí je chovatel osoba, která:

  • je registrovaná v rámci kynologické organizace,
  • vlastní nebo spoluvlastní chovatelskou stanici,
  • realizuje odchovy v souladu s řády a standardy plemene,
  • je evidována v systému FCI.

Tato definice je organizační a evidenční. Neřeší právní status osoby.

Chovatel z pohledu práva – po jednotlivých právních předpisech

1) Veterinární zákon (základní široká definice)

V zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, je pojem chovatel definován velmi široce.

Chovatelem je podle tohoto zákona každý, kdo zvíře vlastní nebo drží, případně se o něj stará, a to i přechodně. (Zákony pro lidi)

Tato definice je účelová pro oblast veterinární správy – tedy evidence, zdraví zvířat, nákazová opatření a povinnosti chovatele vůči státu.

Z tohoto pohledu je chovatelem prakticky každý majitel psa, kočky nebo jiného zvířete v zájmovém chovu.

2) Zákon na ochranu zvířat proti týrání

Další právní rovina vychází ze zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání.

I zde se pracuje s pojmem chovatel, ale opět nikoliv jako s profesí, nýbrž jako s osobou odpovědnou za zvíře.

Smyslem této úpravy není definovat chov jako ekonomickou činnost, ale stanovit minimální standard péče a odpovědnosti vůči zvířeti.

Chovatelem je tedy i zde každý, kdo má zvíře v péči, bez ohledu na to, zda jde o profesionální chov nebo běžné domácí vlastnictví.

3) Občanský zákoník – chovatel jako ekonomická činnost

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) s pojmem „chovatel“ samostatně systematicky nepracuje jako s definovanou kategorií.

Pro právní vztahy (zejména soukromoprávní, smluvní a odpovědnostní) je rozhodující nikoliv označení „chovatel“, ale povaha činnosti konkrétní osoby.

Pokud je činnost vykonávána:

  • samostatně,
  • soustavně,
  • na vlastní odpovědnost,
  • za účelem dosažení zisku,

může být posuzována jako podnikání podle § 420 občanského zákoníku.

4) Výsledek: jeden pojem, více právních významů

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem „chovatel“ nemá v českém právu jediný jednotný význam.

Naopak:

  • ve veterinárním právu jde o široké označení držitele zvířete,
  • v právu ochrany zvířat jde o osobu odpovědnou za welfare zvířete,
  • v občanském právu se řeší ekonomická povaha činnosti, ne samotné označení.

5) Vztah ke kynologické praxi

Kynologická praxe (FCI/ČMKU systém) používá pojem „chovatel“ jako organizační a evidenční označení osoby, která odchovává štěňata v rámci registrované chovatelské stanice.

Tento význam je specifický pro kynologický systém a není totožný s právními definicemi ve státním právu České republiky.

Shrnutí

Pojem „chovatel“ v českém právu není jednotný.

  • Veterinární právo: každý držitel nebo vlastník zvířete
  • Ochrana zvířat: odpovědná osoba za zvíře
  • Občanské právo: posuzuje se činnost, ne nálepka
  • Kynologie: organizační označení v rámci chovatelského systému

 

Soukromá úvaha: proč by sjednocení názvosloví chovu ulehčilo praxi

Jedním z dlouhodobých problémů v oblasti chovu zvířat je rozdíl mezi terminologií kynologické praxe a právními pojmy používanými ve státním právu.

V kynologickém prostředí je chovatel osoba, která je registrovaná u mezinárodní organizace zastřešující chov psů (například Fédération Cynologique Internationale, případně její národní členské organizace), vlastní chovatelskou stanici a aktivně odchovává štěňata v souladu s platnými řády, chovatelskými předpisy a souvisejícími právními normami.

Tento pojem je úzce specializovaný a navazuje na strukturovaný systém chovu.

Oproti tomu občanské a související právní předpisy používají pojmy odlišně a funkčně. Například „chovatel“ ve veterinárním právu označuje každého držitele nebo vlastníka zvířete, zatímco v právu občanském není chovatel samostatně definovanou kategorií, ale spíše faktickým označením osoby podle povahy její činnosti.

Tento rozdíl v terminologii vede v praxi k častému nedorozumění, zejména při interpretaci odpovědnosti, smluvních vztahů a postavení stran.

Z praktického pohledu by bylo značným zjednodušením, kdyby existovala větší terminologická návaznost mezi kynologickým a právním prostředím.

Například:

  • chovatel jako osoba registrovaná v mezinárodním kynologickém systému, která odchovává štěňata podle příslušných řádů a pravidel,
  • majitel (vlastník) jako osoba, která má psa ve vlastnictví a nese odpovědnost za jeho každodenní péči a welfare.

Takové rozlišení by mohlo v praxi přispět k větší srozumitelnosti právních vztahů, jasnějším smluvním formulacím a snížení počtu situací, kdy se odlišné významy téhož slova promítají do sporů.

Nejde o změnu práva, ale o sjednocení jazyka, který by lépe odpovídal realitě chovu zvířat.

Související články