Historie Stafordšírského Bulteriéra v obrazech a fotografiích

Historie Stafordšírského Bulteriéra v obrazech a fotografiích

Objevili jsme několik vzácných a starých fotografií stafíků. Některé z těchto snímků vznikly na deskách nebo albuminovém tisku, dokonce mezi nimi najdeme i unikátní dagerotypii. Tyto technologie byly kdysi hlavním způsobem výroby fotografií. Fotografové museli tyto snímky uchovávat v temnu, aby nevybledly, což z nich činí velice vzácné exempláře. Historie Stafordšírského Bulteriéra zachycená v obrazech i fotografiích tak představuje fascinující a poučný pohled na vývoj tohoto plemene.

Výstava předků Stafordšírského bulteriéra

Galerie Kennel Club v Londýně hostí výstavu věnovanou jednomu z nejoblíbenějších britských plemen – Stafordšírskému bulteriérovi. Tato výstava nabízí návštěvníkům možnost obdivovat více než 160 děl, včetně obrazů, rytin, soch a dalších exponátů, které přibližují historii a vývoj tohoto plemene.

Výstava, nazvaná „Stafordšírský bulteriér a jeho předci,“ zahrnuje exponáty, které dosud nebyly veřejnosti představeny. Návštěvníci zde najdou díla sahající až do roku 1820, včetně současného umění od renomovaných umělců jako Maria Heskins, Paul Doyle a Pollyana Pickering. Mezi exponáty nechybí historické portréty raných bulteriérů, bronzové sochy a sbírka historických fotografií z 19. a počátku 20. století.

Výstava také představuje porcelánové modely od známých značek, jako jsou Beswick, Royal Doulton a Meissen. Tato jedinečná kolekce oslavuje nejen krásu, ale i význam plemene Staffordshire Bull Terrier. Výstava probíhala v Galerii Kennel Club na Clarges Street v Londýně do 20. června 2014.

zdroj: internet a zde

V tomto článku se zaměříme na detailní pohled na barvy, které mohou být přítomny u plemene SBT. Představíme vám barvy, které jsou podle standardu nepřípustné, a také možné barevné kombinace. Zajímavým tématem bude také rozdíl v percepci a hodnocení barev mezi námi a zemí původu plemene. Ponechme stranou genetickou dědičnost barev, naším cílem je představit konkrétní barvy a jejich možné kombinace.

Jednobarevní – celé tělo je pokryto pouze jednou barvou, bez jakýchkoliv stop žíhání

fawn – smetanový – úžasná fenečka je z Chovatelské Stanice Dailo’s.

fawn – smetanový, plavý (v ČR označovaný jako zlatý do roku 2015, od 2016 fawn)  Je to zředěná červená barva, často označovaná jako zlatá. Jedná se o unikátní zbarvení, které je velmi vzácné.

liver – barva srsti připomíná čokoládu a nos může být hnědý či červený. Přestože je to atraktivní zbarvení, je vyloučeno z chovu.

blue – modrý Říká se, že modré zbarvení původně pochází z dnes již zaniklého plemene modrého Paul teriéra, jde o zředění černé barvy.

red – červený (v ČR označovaný jako zlatý do roku 2015, od 2016 červený)

black – černý – Čistě černý jedinec je téměř neexistující, u všech černých psů se do prvního roku života projeví žíhání  a označujeme je jako Black brindle – tmavě žíhaný

white – bílý

Vícebarevní – jakákoliv barva v kombinaci s bílou

with white point (markings)  – s bílými znaky – za znaky považujeme bílou tlapku, náprsenku, kousek ocásku

pied – s plotnami – velké souvislé fleky – V zemi původu se pes označuje vždy nejprve převládající barvou a jako dvoubarevný, redwhite, blackwhite, brindlewhite, white&red pied…..

brindle – žíhaný – zbarvení připomínající tygra – v různých odstínech. V zemi původu se někdy rozlišují podle podkladové barvy – redbrindle, blackbrindle, bluebrindle. Samozřejmě, u nás se setkáváme s jedinci, kteří mají žíhanou srst. Někteří z nich navíc mohou mít hnědý podklad nebo hnědé žíhání, což však neznamená, že se jedná o nežádoucí zbarvení. Je důležité mít na paměti, že psi by neměli být využiti v chovu. Důvodem je, že nesou gen pro hnědou barvu a pokud není správně zvolený partner pro krytí, mohou mít hnědé potomky. Podmínkou je černý nos. U brindle zbarvení se mohou vyskytovat i bílé znaky, nebo plotny.

tan – pálení – jde o dominantní zbarvení, proto je nežádoucí jeho využití v chovu. Zbarvení připomínající typické zbarvení pro Rotwajlera. Jde o vyloučené zbarvení.  (může mít i bílé znaky)

Tricolor – je termín používaný pro popis tříbarevného stafordšírského teriéra, který může mít různé barevné kombinace. Podle standardu plemene takovéto zbarvení není zakázáno, avšak je doporučeno nevyužívat tříbarevné jedince v chovu. Je také velmi pravděpodobné, že psi nebudou získávat ocenění na výstavách.

Blue merle: Do března 2011 oficiálně registrovaná barva SBT v UK. V lednu 2011 se přijalo rozhodnutí vyřadit tuto barvu, aby se předešlo potenciálním zdravotním komplikacím, které by mohla způsobit.

Barvy SBT nežádoucí a zakázané

English Kennel Club Accepted Colours: Barvy SBT akceptované UKC

The following are the colours acceptable to the Kennel Club on registered animals:- Red, Fawn, White, Black, Blue, Brindle Red and white Fawn and white Black and white Blue and white Brindle and white Black and tan Liver Black and tan or liver colour highly undesirable.

Standard FCI  angl.: Staffordshire Bull Terrier

Země původu: Velká Británie

Datum zveřejnění původního platného standardu: 24. 6. 1987

Klasifikace FCI: skupina 3, teriéři sekce 3, teriéři typu bull Bez pracovní zkoušky.

Celkový vzhled: Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.
Charakteristické rysy: Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem.
Chování / povaha: Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes.
Hlava a lebka: Krátká, celkově hluboká hlava širokou lebkou. Velmi vyvinuté lícní svaly. Stop výrazný, morda krátká, nos černý.
Oči: Přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však může vztahovat k barvě srsti. Kulaté a středně velké. Posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček tmavé.
Uši: Růžovité nebo polovztyčené, ani velké, ani těžké. Klopené nebo vztyčené ucho je nanejvýš nežádoucí.
Pysky / čelisti / zuby: Pysky přilehlé a čisté. Čelisti silné. Zuby velké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.

Tělo:

Krk: Svalnatý, poměrně krátký, s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující.
Hrudní končetiny: Nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uložená patřičně vzad, lokty nejsou volné.
Tělo: Bedra krátká, hřbetní linie rovná. Široká přední fronta, hluboký hrudník, správně klenutá žebra. Tělo je svalnaté, s jasnými obrysy.
Pánevní končetiny: Dobře osvalené. Hlezna nízko položená, kolenní klouby správně zaúhlené. Nohy jsou při pohledu zezadu souběžné.
Tlapy: Se silnými polštářky, silné a středně velké. Drápy jsou u jednobarevných jedinců černé.

Ocas: Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých pump.

Chůze / pohyb: Volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním využíváním energie. Končetiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběžně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun.

Osrstění

Srst: Hladká, krátká a hustá.

Barva: Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.

Hmotnost: psi 12,71 – 17,25 kg feny 10,89 – 15,43 kg

Velikost: Požadovaná kohoutková výška činí 35,56 – 40,64 cm.

Vady: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.

pozn.: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.

FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belg.)

Standard FCI č. 76 / 14.02.1995

Historie plemene Stafordšírského Bulteriéra, z knihy Stafordšírský Bulteriér Zdenka Spiese

Díky tobě vlastníme a chováme toto úžasné plemeno.

Standard plemene Staffordshire Bull Terrier

Ve Velké Británii zveřejnil Joe Dunn poprvé oficiální standard plemene Staffordshire Bull Terrier (SBT) 26. dubna 1935 na stránkách časopisu Dog World. Dunn představil souhrn plemenných znaků stafíka. Následně 25. května 1935 chovatelé založili Klub stafordšírského bulteriéra a britský Kennel Club, nejvyšší kynologický orgán v zemi, uznal plemeno.

Historii plemene však provázela dlouhá a pestrá cesta. V dobách, kdy lidé nevedli příliš písemné záznamy o svých psech, se dochovalo pouze několik dokumentů. Naštěstí zůstala také umělecká díla, která zachycovala nejen své majitele, ale i jejich psy. Chovatelé mohli sledovat původ a vývoj teriérů a buldoků po stovky let zpět, ale zaměřme se přímo na stafordy.

Jak to začalo

V 18. století, přibližně kolem roku 1750, se kohoutí zápasy těšily velké oblibě, stejně jako zápasy dalších zvířat, včetně psů proti býkům, jiným zvířatům nebo mezi sebou. Tato zábava nebyla žádnou novinkou, protože zápasy zvířat všeho druhu přitahovaly pozornost již od starověku. Největší oblibu zažívaly mezi rokem 1780 a 1835. Zápasy však nebyly likvidační, protože dobrý pes představoval pro své majitele a sázkaře významný zdroj příjmu.

Je důležité zmínit, že od těchto psů lidé vyžadovali absolutní toleranci vůči lidem. Psi se stali důležitými členy rodiny, což odráží jejich charakter. Porozumění historii pomáhá lépe pochopit povahu plemene. Psi si zápasy samozřejmě nevymysleli – tuto skutečnost by měli zvážit ti, kteří chtějí hodnotit chování předků.

Buldok už nestačil

Historie stafordšírského bulteriéra: křížení a „bojová“ minulost

V období, kdy oblíbení buldoci nevyhovovali kvůli zaměření na sílu, začali chovatelé hledat psy, kteří by byli nejen odvážní a silní, ale zároveň hbití a rychlí. Zahájili pokusy o křížení psů s cílem získat plemeno splňující tyto požadavky. Mnoho experimentů skončilo neúspěchem, ale kombinace buldoků s teriéry přinesla nadějné výsledky. V různých částech Británie lidé preferovali různé typy psů – na severu upřednostňovali těžší jedince, zatímco v Midlands měli oblibu spíše menší psi. Touha vlastnit „pořádného“ psa spojovala všechny sociální vrstvy, od šlechty přes řemeslníky až po chovatele krys a potkanů.

Zmínka o krysách a potkanech může být překvapivá, ale bojová historie stafíků zahrnuje tři hlavní etapy. Chovatelé je zpočátku využívali k boji s býky, medvědy nebo jinými zvířaty, poté k bojům mezi psy, a nakonec ke „sportovní“ likvidaci krys a potkanů. Tyto zápasy byly omezené časem nebo počtem zabitých zvířat. Nejlepší psi likvidovali v aréně až 100 krys za pět a půl minuty. Přestože tento obraz není příjemný, je třeba zdůraznit, že stafordšírští bulteriéři nikdy nebyli chováni pro útoky na lidi.

Poranění psi byli často domů odváženi v dětských vozících, což potvrzuje jejich blízký vztah k rodinám. Bohužel někteří novináři a politici dnes nesprávně označují stafordšírské bulteriéry za „bojové“ psy, čímž ukazují svoji neznalost a předsudky vůči plemenu.

Za otce „nového plemen“ byl považován všemi v té době vážený vévoda Hamilton.

Král Jiří III. (1760–1820) podporoval vévodu Hamiltona, který choval ve svých psincích mnoho druhů psů, včetně buldoků, teriérů, loveckých psů i těch určených pro arény. Spolu s lordem Derby věnoval vévoda svůj život kohoutím zápasům, dostihům, především v Prestonu a Liverpoolu, a chovu koní. Byl také vášnivým příznivcem psích zápasů.

Princ velšský, pozdější král Jiří IV., se stal jejich dalším blízkým přítelem. Tento princ miloval zápasy, hry, pití, zábavu a divoké jízdy na koni, což se shodovalo s životním stylem mnoha jeho vrstevníků z aristokratické společnosti té doby. Tito pánové se často scházeli na sportovních událostech, které pořádali, a jako vášniví sázkaři se zapojovali do sázek, jejichž hodnota často dosahovala dvou či tří tisíc guineí. Zápasy kohoutů a psů se často konaly jako doprovodný program během dostihů.

Vévoda Hamilton vynikal jako odborník své doby. Budoucí král Jiří IV. vlastnil několik psů přímo z jeho chovu, což dokládá obraz z roku 1790 malíře George Townley Stubbse. Na tomto obraze je princ zachycen na dostihovém koni, doprovázený dvěma psy s charakteristickými znaky, které připomínají dnešního stafordšírského bulteriéra.

Psi vévody Hamiltona

Vévoda Hamilton choval psy, které si šlechta velmi cenila a často toužila získat štěně z jeho chovu. Tito psi málokdy prohráli, což zvyšovalo jejich prestiž. Vévoda Hamilton nebyl jediný, kdo křížil buldoky s teriéry, ale využil své zkušenosti z chovu dostihových koní. Systematicky pracoval na křížení a zkoušel vzdálené i příbuzenské plemenitby, dokud nedosáhl dnes známého výsledku. Svůj vlastní chov začal kolem roku 1770, kdy vypěstoval plemeno založené na světlém a rychlém buldokovi pocházejícím z jeho kennelu. Tak vznikl jeho bull and terrier.

Psi Wasp, Child, Billy a Tyger z jeho chovu získali zvláštní slávu. Wasp, Child a Billy se dostali do vlastnictví Henryho Bontona po smrti vévody Hamiltona v roce 1801. Na obraze H.B. Chalona je zachycen jejich vzhled, který připomíná dnešního staforda. Fena Tyger byla dokonalým příkladem nového plemene, a vévoda Hamilton si nechal objednat svůj portrét s ní. Všichni tito psi patřili mezi předky moderních stafordů, což lze zřetelně vidět na jejich vzhledu.

Teorie o vzniku

Chovatelé i historici vytvořili řadu teorií o přesném vzniku plemene bull and terrier, včetně poměrů křížení teriéra a buldoka. Umělecká díla a práce malířů té doby poskytují cenné informace, které napomáhají porozumět historii tohoto plemene. Malíři z období 1780–1830 často zachycovali členy aristokracie a významné osobnosti spolu s jejich psy. Tito psi, které malíři zobrazili, tvoří přímé předchůdce dnešních stafordšírských bulteriérů.

Henry Alken, jeden z nejznámějších malířů té doby, se zaměřoval na motivy štvanic na jezevce, na medvědy a na scény z bull baintingu. Tento honební sport z té doby, navzdory svému názvu, neměl s býky nic společného. Alkenovy obrazy zachycují nejen lovecké scény, ale také jedny z prvních podob psů typu bull and terrier.

Crib a Rosa

Jeho dílo Nationals Sports of Great Britain z roku 1820 obsahuje jedno z prvních vyobrazení stafordů. Na obraze „Crib a Rosa“ Crib vykazuje znaky staforda, zatímco Rosa připomíná dnešního buldoka. Malíř Stubbs zachytil bull terriera v sebevědomé pozici na obraze z roku 1812, která pravděpodobně zobrazuje přímého potomka Wasp. A tak lze pokračovat dále a dále, zvláště bohatým zdrojem je i Sporting Magazín z té doby.

Zápasy?

Stafordi si mezi obyvateli rychle získali širokou oblibu. Kolem roku 1860 je na chvíli zastínilo nově vyšlechtěné plemeno mléčně bílých bulteriérů, jejich popularitu však nesnížilo natolik, aby začali ustupovat do pozadí. Už na přelomu 18. a 19. století si stafordi získali velkou oblibu v rodinách střední Anglie. Žili v prostředí plném lidí a dětí, což formovalo jejich báječnou povahu. Rodiny je přijímaly jako nedílnou součást svých životů.

Veřejnost stále častěji protestovala proti zápasům zvířat, včetně psů všech plemen. Protesty zesílily zhruba od roku 1820 natolik, že se touto otázkou začal zabývat britský parlament. Parlament postupně schválil řadu omezení, která na zápasy cílila.

Anglikánské duchovenstvo podpořilo stranu přátel zvířat, čímž se výrazně přiblížilo k ukončení zápasů. V roce 1835 parlament přijal zákon Humane Act, který zakázal všechny druhy zvířecích zápasů. Ačkoli se zápasy na nějakou dobu ještě konaly, přísné tresty a policejní zásahy postupně vedly k jejich úplné likvidaci.

Proč Staffordshire?

Lidé v průmyslových a uhelných oblastech, jako je tzv. černý kraj, tedy Newcastle, Manchester, Londýn a Birmingham, udržovali v 19. století popularitu stafordšírského bulteriéra. Právě hrabství Staffordshire dalo tomuto plemeni jeho jméno. Ještě před oficiálním uznáním plemene britským Kennel Clubem zapisovali chovatelé v těchto městech rodokmeny svých psů a zachovávali označení typu.

Jména a rodokmeny Chovatelé často používali tradiční jména psů, jako Madma, Puss, Mell nebo Billy, což v rodokmenech způsobovalo zmatek. Od počátku 20. století chovatelé volali po oficiálním uznání plemene. Staré plemeno jako stafordšírský bulteriér stále nemělo standard, zatímco jiná plemena už své normy měla. Někteří chovatelé se obávali, že zavedením standardu by se mohly změnit vlastnosti psa, který by se stal pouze výstavním a ztratil by své autentické „stafordí srdce.“

Joe Mallen, Jack W. Barnard a H. N. Beilby prosadili zavedení standardu a ukázalo se, že jejich rozhodnutí plemeni prospělo. Standard zachoval kvalitu exteriéru i povahy, a navíc plemeno vylepšil. V srpnu 1935 se ve Cradley Heath konala první oficiální výstava stafordšírských bulteriérů. Výstava zahrnovala 60 psů a fen a organizoval ji klub The Staffordshire Bull Terrier Club, známý jako „Mateřský klub“ (The Parent Club).

Vliv historie Stafordšírský bulteriér se od svého původu před 250 lety, kdy vévoda Hamilton vyšlechtil první chovné jedince, výrazně nezměnil. Vévodovi psi se stali základem mnoha linií chovu. Stafordšírský bulteriér dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější teriérská plemena ve Velké Británii. Dnes stále vede mezi teriéry díky své povaze i exteriéru.

Obliba plemene

Staffordshire Bull Terrier si již dva roky drží v top 20 nejoblíbenějších registrovaných plemen vynikající páté místo, což ho zároveň řadí na první příčku mezi teriéry. Osmnáct chovatelských klubů rozmístěných po celé zemi zdůrazňuje popularitu tohoto plemene. V zemi původu registrují odhadem 400 tisíc jedinců a jejich obliba stále roste na všech kontinentech. Lidé, kteří se s těmito psy seznámili, rychle pochopí, proč získávají takovou pozornost.

Historie plemene Stafordšírského Bulteriéra, z knihy Stafordšírský Bulteriér Zdenka Spiese,
Standart plemene Staffordshire Bull Terrier (SBT) byl poprvé oficiálne zveřejněn ve Velké Británii v roce 1935

The Original Staffordshire Bull terrier

V roce 1935 založili chovatelé The Original Staffordshire Bull Terrier Club, který hrál klíčovou roli v procesu oficiální standardizace plemene Staffordshire Bull Terrier. Právě toho roku, konkrétně 26. dubna, Joe Dunn vytvořil a publikoval první oficiální standard tohoto plemene pod názvem The Original Standard Staffordshire Bull Terrier. Tento významný dokument popisoval charakteristické znaky plemene, čímž položil základy pro jeho uznání.

Na žádost Kennel Clubu došlo k úpravě názvu klubu na The Staffordshire Bull Terrier Club. Tato změna vedla k zásadnímu kroku – plemeno Staffordshire Bull Terrier bylo oficiálně uznáno jako samostatné a zařazeno mezi anglická plemena. Tento proces otevřel cestu k většímu uznání plemene nejen ve Velké Británii, ale i v mezinárodním měřítku.

Přestože Kennel Club uznal plemeno relativně brzy, zařazení mezi mezinárodně registrovaná plemena pod organizací FCI muselo ještě chvíli počkat. Nakonec byl FCI standard schválen v roce 1987. Tento standard, který popisuje vzhled, povahu a vlastnosti plemene, zůstává platný dodnes.

Mezitím britský standard plemene, používaný v jeho zemi původu, podléhal průběžným aktualizacím, aby odpovídal potřebám chovatelů a reflektoval moderní přístupy ke chovu. Poslední oficiální aktualizace britského standardu proběhla v roce 2000.

Díky těmto krokům si Staffordshire Bull Terrier udržuje nejen svou původní identitu, ale také stále vyšší oblibu mezi milovníky psů po celém světě. Dědictví, které vzniklo díky nadšení chovatelů a jejich spolupráci s Kennel Clubem, zůstává nedílnou součástí historie tohoto výjimečného plemene.

Více o historii SBT.

The Original Standard Staffordshire Bull Terrier 1935