Proč jsme si vybrali stafordšírského bulteriéra
S tímto dotazem se setkává asi spousta chovatelů a majitelů „Stafíků“. Jak a proč jsme si vybrali toto plemeno?
Ani nevím jak a kdy to vlastně přišlo, ale prostě milujeme psy „s placatou hlavou“. A při rozhodování, kterou že tu placatou hlavu si pořídíme, už hrála roli jen povaha.
Rozhodovali jsme se mezi plemeny typu bull, manžel chtěl původně tvrdohlavého anglického bulteriéra. Ale popravdě, mě se zdál až příliš svéhlavý a bohužel jsme ani nepotkali hezký vrh s pořádným a typickým klabonosem.
Já zase původně chtěla Amerického Stafordšírského teriéra, ale ten byl zase velký. A s tou tvrdohlavostí na tom nebyl o moc líp.
Jak jsme objevili stafordšírského bulteriéra
Přiznám se, že po vlastnictví několika voříšků za pusu či zdarma, bylo pro mne pročítání a objevování plemen FCI něco jako román s detektivní zápletkou.
Psal se rok 2000
A tak jsme již v roce 2000 věděli, že tohle chceme, protože to je ten pes pro nás. Exteriérově to co jsme si přáli. A povahově bychom si snad ani přát víc nemohli. A tak jsme se začali pídit po chovatelských stanicích, po tom kolik, že to štěně vlastně stojí, číst spousty a spousty informací.
A asi během dvou letech jsme se rozhodli, že jakmile dostavíme domeček do obyvatelného stavu – koupíme štěně.
A začali jsme vybírat ChS, nechtěli jsme černého ani tmavého, jsou krásní, ale v tmavé barvě se přece jen ztrácí jejich úžasný výraz. Prostě jsme se rozhodli, že chceme „oranžovou“ zlatou holčičku.
Začali jsme chodit na výstavy, alespoň ty v dosahu, a koukat. Prohledávali jsme internet, tak dlouho, až jsme objevili stránky klubu stafíků, zažili jsme i jejich změnu vzhledu a obsahu, prostě jsme začali zcela vážně vybírat štěně.
Nakonec jsme se probrali tunou různě kvalitních stránek různých chovných stanic na internetu a měli jsme vybráno. Teď už jen zbývalo zjistit, zda budou v dohledné době štěňátka ze zlatého spojení a objednat si tu vytouženou holku.
Na podzim se narodí…
Tak se stalo na jaře 2008 a v listopadu se ten uzlíček narodil v ChS Fransimo Bohemia. A co byl další bonus? Jeli jsme si pro ni celých 5 km:-) S chovatelkou jsme se velmi spřátelili a stala se naší kamarádkou, jezdíme spolu na výstavy a pravidelně se i scházíme.
Jaký je stafík?
Na to si musí každý přijít sám:-) Ale v obecném rámci se dá říct, že je to plemeno, které je stejně líné jako aktivní, naši stafíci se dokáží válet celé hodiny s námi v posteli a trénovat „ležing“ stejně tak dobře dokáží běhat s páníčky po lese klidně celý den.
Je to nekonfliktní plemeno, neútočí nikdy na nic jako první, vždycky, a to poměrně dlouho, se snaží konfliktu vyhnout.
Pokud je, ale již vyprovokován dokáže se efektivně bránit. Většinou to však končí seštěkaným a oslintaným protivníkem na útěku. Jsou to skvělí sportovci, sport je baví – ono je vlastně baví všechno co baví vás:-).
Pokud u toho páníček projevuje radost – tak je to sranda a u té žádný stafík nesmí chybět.
Vztah k lidem
Co se týče dvounožců (lidí) tak ty stafíci milují bez rozdílu věku, pohlaví a výše bankovního konta 🙂 Prostě pokud to má dvě nohy tak se to přeci dá olízat a upusinkovat. K lidem o berlích či jinak postiženým, podvědomě tento stav vycítí, jsou, na rozdíl od nás zdravých jedinců, jemní, citlivý a opatrní.
Ale abychom je jen nechválili – dokáží být i pěkní lumpové, dokáží vymyslet takové vylomeniny, které vás uvedou v nepříčetnost. Hrátky typu zbouráme dům, máme na denním pořádku. Ihned po vykoupání – nejlépe druhý den, musíme vlítnout do té „nejvoňavější“ louže na poli, ať má páníčka radost.
A co je asi nejhorší – jak říká manžel „nedodávají se k tomu brzdy“, přivoláváte-li stafíka z větší dálky, tak prostě nebrzdí.
A co výcvik?
Stafík není drilovací pes, dril nesnáší. Pokus o dril – provinilý výraz za co mě trestáš, musíte se naučit každý cvik zaobalit do hry. Stafík je i málo trpělivý, trpělivosti se musí naučit, a věřte, naučíte se i vy být neomezeně trpělivý.
Malí i velcí lumpové
Je to prostě pes s velkým P, který si Vás dokonale omotá kolem prstu. Má obrovské srdce, které Vám bezvýhradně věnuje. Ale pozor má tendence být závislý na své lidské smečce. Doma, když je o samotě tak nevyje ani neštěká.
Ale až přijdete domů……….tak vám svou radost a lásku projeví a to i dosti hlučně.
Stafík? Jeden nebo dva?
Takže proč právě Stafordšírského bulteriéra? Pro jeho báječnou povahu, radost z čehokoliv co s ním budete dělat, jeho energii a současně s tím i lenost, pro jeho obrovskou lásku k všemu živému (kromě myší a potkanů:-)).
